O jeden palec lepší jízda.

Když jsem před mnoha lety viděl fotku z Lago di Garda, kde seděl Gary Fisher na prototypu jakéhosi mně neznámého, obrovského horského kola, jenom jsem se smál. Říkal jsem si, že ten pán se asi opravdu dost nudí a z té nudy pak vymýšlí nesmysly. O pár let později na startu Šela maratonu však stál Gary několik řad přede mnou, opřen do stejného kola, tentokrát už se sériovým karbonovým rámem. V tom roce 2009 vypadal trochu exoticky ale pravdou je, že dnes na těch velkých kolech jezdí téměř všichni závodníci na celém světě. A nejen závodníci. Prostě velká kola mají něco do sebe a vůbec to není nesmysl, vytvořený z nudy extravagantního američana. Vývoj jde dál a jakmile se ukázalo, že větší obruče jsou v terénu rychlejší, začala být hledána cesta, jak vedle takto získané rychlosti najít i ztracenou obratnost. A tak se objevil rozměr střední, o něco větší, než 26“ klasika, ale samozřejmě menší, než 29“ - tedy 27,5“, přesněji značeno 650B, protože s těmi 27a půl palci to není tak úplně pravda. A netrvalo ani moc dlouho a já se s tou šeststetpadesátkou seznámil. První květnová sobota byla studená a nevlídná, ale mně to nevadilo, protože George si půjčil od Kamila testovací 650B kolo. Shodou okolností se toho dne zrovna zase jela v Lipníku nad Bečvou výše zmíněná Šela, ale protože bylo jen 5 stupňů a hrozba velkých bouřek, přehodnotili jsme situaci a místo testu během legendárního závodu jsme dali přednost testu v okolí našeho city. Takže co přináší střední rozměr? Při zběžném pohledu není opticky mírné zvětšení proti 26“ viditelné. Hned po usednutí do sedla však oko rozeznává, že vpředu vidí trochu víc pneumatiky, než obvykle. První šlápnutí do pedálů nedává nějak zvlášť najevo jakoukoli znatelnou ztrátu dynamiky oproti „klasice“. Najetím na polní cestu začíná být zjevné, že veškeré výmoly a překážky mají evidentně o něco málo víc oříznuté hrany. Najíždím do technického sjezdu, zakončeného úzkou stezkou těsně kolem plotu. Kolo zatáčí i prudší točky bez problému, na stezce je stabilní. Po pár kilometrech přichází menší kolmý výjezd. Odhadem řadím vhodné převody, které jsou mimochodem svým rozsahem obdobně lehčí, jako u 29“ kol, a šlapu nahoru. Opravdu pozoruji o něco málo lepší tah, než u kol klasických. Sice to není taková pila, jako u kola velkého, ale rozdíl zde vážně cítit je. Testovaný bike je bohužel s pevnou zadní stavbou a s ne zrovna optimálně fungující přední vidlicí, osazený základními MTB komponenty, což jeho karbonový rám těžce handicapuje. Hmotnostně je totiž na stejné úrovni, jako moje hliníkové all-mountain celopéro, což je tragédie. Okamžitě se mi v hlavě vybavuje pohled na aktuální nabídky renomovaných světových výrobců s obdobnými koly, avšak v celokarbonovém provedení a špičkovými komponenty. To musí být jiná písnička! Takový Genius, Nomad, Jekyll či Slash určitě dokážou naplno předvést, co vše nový střední rozměr znamená, jaký potenciál v sobě skývá. Mně na závěr minitestu nezbývá, než se ztotožnit se slovy legendárního Thomase Frischknechta, který prohlásil, že šestadvacítka je v podstatě mrtvá. Ano, odpovědně sděluji, že pokud bych právě teď se měl rozhodovat pro pořízení nového all mountain nebo enduro biku, byl by určitě minimálně v šestsetpadesátkovém rozměru. Klasika v podobě 26“ zdá se být v dnešní době skutečně překonána.

-©geri-