Varování před sněním.

Sen je prý významná psychologická událost. Takovou událostí se ale stává nejvíc v okamžiku, kdy snít přestanete. A to událostí skutečně silně psychologickou! I já jsem snil, stejně jako spousta jiných, hluboko uvnitř sebe, dlouhý sen, zvaný sen životní. Snad téměř od pubertálních let jsem si ve své mysli detailně vyobrazoval jeho podrobnosti, připravoval se na jeho realizaci, v imaginárních obrazech dokonce sem tam viděl jeho finální podobu. Možná ve svém podvědomí poblouzněn vzdálenými zvuky svobodných frází typu „máš-li sen, jdi si tvrdě za ním a uskutečni ho“ jsem se v průběhu života, jehož léta naskakovala větší rychlostí, než překlápěcí číslice na nádražních hodinách, dostal bez varování na scestí. Na scestí snu, scestí myšlenkové, scestí neuchopitelných, všudypřítomných tužeb, které v konečném důsledku přerostou v neomluvitelné porušení všeho, co je vám do té doby v životě svaté, čeho si v životě nade vše vážíte. Dnes už vím, že všechny ty rádoby svobodné, motivační a já nevím jaké ještě fráze, jsou nesmyslem. Jsou a zůstanou vždy jen frázemi, jen něčím, čím si člověk dodává odvahu nebo čím se chce motivovat, když si není jistý blízkou budoucností nebo sám sebou. Osud však rozhoduje podle svého a na žádné sny se neohlíží. Když nechce, nedá vám žádnou šanci. A my mu v tom nijak nezabráníme! Lidičky, samozřejmě, sněte si klidně dál, oddávajíce se sladkému poblouznění myslí, jak je vám libo. Já už jsem ale ze životního snu definitivně procitl. Už ho nechci v hlavě nikdy cítit, vidět, nechat svoji mozkovou kůru opájet se jeho neuskutečnitelnou vizí! To, jak moc cenné hodnoty vás životní snění může nakonec nenávratně stát, nenahradí nic v životě. Věřte mi.

-©geri-