Trojsměsky.

Pročítal jsem různý plky bikerů, až jsem narazil na plamennou diskuzi o pláštích. Docela se zájmem jsem se do argumentů diskutujících ponořil a postupně hltal příspěvek za příspěvkem. Při probírání pasáže o tom, že v terénu vpředu určo měkký trojsměsky a vzádu radši tvrdší trojsměsky, jsem zpozorněl. No jo, však já vím, já jsem o tom už taky slyšel! Dobře si vzpomínám, že si takový měkký trojsměsky pořídil jeden místní bikovej guru! A pro jistotu na předek i na zadek současně. A pak je záhy pokorně dal pryč, protože jejich měkkost fyzicky neutáhl… Ale těchto vzpomínek jsem se nezalekl. Já to prostě musím zkusit! Něco na tom bude, stačí zalistovat například novým katalogem Scottu a jeho Géniové mají taky měkčí trojsměsky vpředu a tvrdší vzádu! No tak! Asi hoďku mi trvalo, než jsem si utřídil myšlenky, jakej model, jakej rozměr, jakou měkkost a pak jsem hned začal listovat netem po stránkách mejch oblíbenejch koloshopů. Pár minut „dřiny“, odříkání a výsledek se dostavil :-) Pro oblíbený skotačení v terénu jsem vybral dvačtyřku středně měkký směsi dopředu a dvačtyřku tvrdší směsi dozádu. A abych si hned o první šutr neroztrhal boky plášťů, vybral jsem jako bonus jejich zesílenou verzi jakousi tkaninou. Spokojenej s tímto perfektně geniálním výběrem jsem se potutleně usmíval pod fousy. Ale jen do tý doby, než mi začal drnčet mobil. A v něm mi Louda sděloval, jak právě vynalezl perfektní kombinaci novejch verzí plášťů. Prostě, stručně - úplně stejnou, jako já! Nemohl jsem uvěřit svejm uším. Buďto se projevilo něco, jako vzdálený spojený nádoby, nebo má Louda v mým kompu nasazenou štěnici…:-D Avšak, i když se genialita a originalita mýho nápadu takhle rychle rozplynula, oba pláště jsem si pořídil. Po nazutí na ráfky jsem chvíli laboroval, jakejže tlak do nich napumpuju. Mám přidat? Nebo ubrat? Nakonec jsem nechal úplně stejný tlaky, jaký jsem foukal u jinejch dvačtyřek, to znamená ty nejmenší doporučený výrobcem a - paráda! Vpředu na měkčí směsi dostalo slovo komfort nový, nepoznaný dimenze. Ve spojení s naladěnou vidlicí doslova ráj na bikerský zemi. Terén pod kolem jakoby jen slastně bublal. A pak se dostavily mokrý kořeny v mírným kopci. Trochu jsem přišlápl a bum bum, kořeny byly za mnou a předek se ani nehnul, neustřelil, prostě nic. Naopak, o to víc vynikla znatelnější tvrdost zadku. Zajímavý! Při přesunu po tvrdým povrchu, především při asfaltových přejezdech, jsem si však moc cenil toho, že na zádi je směs tužší. V takovým případě by byl měkkej zadek, na kterým spočívá největší zátěž, přítěží. Úmyslně jsem samozřejmě zkusil i menší mokrej kamenitej úvoz. Né, nebudu předstírat, že se přední kolo na mokrejch šutrech ani nehlo nebo neuklouzlo. To ne. Musím však uznat, že stabilita a míra přilnavosti byly na mnohem vyšší, znatelnější úrovni, než se směsí tvrdší. Prostě vždy byl všudypřítomnej vjem takový příjemně měkký houbovitosti. A tak jediným, mnou rozeznatelným neduhem, byla vyšší hmotnost těchto plášťů. Ať již dána drsnějším vzorkem s většíma špuntama, nebo zmíněnejma bočníma výztuhama proti proříznutí. Každopádně, gramy pryže navíc vyžadovaly častější, sofistikovanější používání řadicích páček, aby efektivita rotující hmoty byla co nejplynulejší. Když to stručně shrnu, pro odpolední či víkendový řádění v terénu různě měkký trojsměsky určo ano. Pro závodní účely zřejmě zbytečnost. Samo, pokud se však nejedná o závodní sjezd ;-)

-©geri-