Trailosprintík, 14.10.2010

Právě teď, možná ještě zítra, si můžeme do sytosti užívat babího léta. Není tedy nic jednoduššího, než si udělat čas, sednout do sedel biků a šlápnout do pedálů. Po srazu na alšovce a po projetí městem na severozápad se pouštíme za aralkou dolů do Gránic. Na hradišťský silnici to sekáme pár metrů vlevo a pak hned zatáčíme řidítka vpravo na pěšinku pod silnicí. Zde následuje první přibrzdění, protože naše cesta vede dnes brodem přes Gránickej potůček a pak docela strmě nahoru. Začínají první technický problémy sportovněji zaměřenejch bikerů, i když například Crazy zde překvapuje a téměř bez ztráty kytičky jako jeden z mála stoupání dává. Po výjezdu opět na hradišťskou silnici sjíždíme pár desítek metrů dolů, aby pak následovalo druhé přibrzdění. Vlevo kolmo vzhůru do stráně nás totiž očekává další spousta technickýho terénu. Tak si sjednocujeme nejvhodnější převody a deme na to! Krásnej travnatej trail nás vítá hned po překonání úvodní stojky. Proplítá se mezi stromy, sem tam lehce stoupá, sem tam lehce klesá, nutí nás i jen striktně jet po hranách pneumatik, klade nám překážky v podobě popadanejch stromů, straší nás napůl rozpadlejma kamennejma lávkama. Nakonec po menších či větších peripetiích vyjíždíme u Hájenky a Vojta hlásí defekt na zadním kole. Je to šikovnej klučina a tak oprava trvá „jenom“ půl hoďky… Pak se konečně fakt už trochu zkřehlí vydáváme vpravo na sjezdík takzvaný zadní hájenky. Kdysi docela hustě technickej úsek se díky stovkám plužících průjezdů drsnejch bikerů stal dnes už jenom takovou trochu nezáživnou odrhovačkou kolmo dolů. Přesto několik z nás v sobě hledá i dnes velký dávky odvahy k jeho překonání. Za dolní hájenkou pokračujeme vlevo po gránický klasice směrem na Citonice. V citkách Louda loudí zastávku na občerstvovačce U Götzů, ale my sme tvrdí. Vojta totiž svým předchozím dlouhým výměnným manévrem zajistil nejen Loudovi žízeň ještě na delší čásek dopředu. Za citkama vjíždíme do lesíka, kterej se táhne až skoro k Milíčovicím. Projíždíme ho prakticky středem a nakonec do těch Milíčovic dojíždíme. Odsud jedeme kousek po silnici směrem na olbramkosteleckej nádr. Kuře, kterej se dneska jenom na pár hodin zdejchl z XX, se trhá a vrací se sám zpět do city. Ostatní se vydávají po polní cestě vlevo přes Ramle směrem Na Náplavy. Pak projíždíme kolem Kněžího háje a nedaleko rybníka Vlknov pádíme po lesních cestách. Nakonec vyjíždíme u hlavní jihlavský silnice na Hostěrádkách. Přes tuto hlavní samozřejmě jenom nakolmo a dál lesem nejdřív přes Zápověď, pak kolem hájenky na Čekálu a nakonec výjezdem na Kocandě. Pokračujeme polní propojkou na Plenkovice, ale těsně před nima dáváme levou a kolem Plenkovickýho mlejna projíždíme přes pole i lesíkama k hájence na Padělkách pod Královcem. Přejíždíme jevišovickou silnici a projíždíme lesem až k zemědělský usedlosti za Mašůvkama. Drsně a rychle padá tma a tak rušíme další plánovanou trasu přes Bábovec ke Kozímu hřbetu a jedeme po silnici do oblíbený občerstvovačky „Lázeňský hostinec“ v Mašůvkách. Konečně se dočkáváme vytouženýho přísunu vitamínu B. Louda, aby se u pivka nenudil, opravuje svůj čerstvě zjištěnej defekt a Pája mu při tom pomáhá pomocí křídy (!) Jako otrlí bikeři si pak následnou cestu do city zpestřujeme jízdou známou mašůvkovsko-plenkovickou lesní propojkou kolem plenkovickýho potoka, teď už za plnýho svitu našich reflektorů. V plenkách u rybníka se loučí Crazy s Vojtem a ostatní dávají závěrečnej sprintík po silnici do Dásně. Krátce ještě jízdou po pěšince v městským lesíku zavzpomínáme na nádheru trailu. Louda v cíli hlásí 52 kiláků, takže dobrý. Jenom ta kosa, ta už je večer dost nechutná.

Trailmani: Kuře, Crazy, Vojta, Mára, Viki, Geri, Pája a Louda.