Superblembák.

Při stále intenzivnějších sportovních kláních stále trénovanějších sportovců se za posledních 15 let mezi úrazy výrazně zvýšil počet otřesu mozku. Ačkoli hokejisté, lyžaři či cyklisté používali v podstatě povinně ochranné přilby, trend se neměnil. Všichni byli z takového trendu nervózní a zklamaní, protože šlo o zdraví lidí a vedle toho také potažmo o velké peníze. Ale potom se konečně pohnuly ledy, chytré hlavy vývojářů začaly horečnatě vyvíjet už zdánlivě dokonale vyvinuté a výsledkem byl Mips – více směrný systém ochrany proti nárazu. V podstatě jen taková malá plastová mezivrstva mezi tělem helmy a hlavou, uchycená několika pružnými gumovými segmenty. Zdánlivě nepatrná změna, ale spolehlivě fungující. Můžete si říct - hele, zase jeden vyplašený konzument, co podlehl záludně vychytralému marketingu hladových výrobců sportovních potřeb. Jenže tak tomu vážně není. Povím Vám příběh: To byla jednou kdesi u lomu za city taková nenápadná, zhruba třímetrová skalka, jejíž šikmé pevné tělo odlesky paprsků odpoledního slunce doslova lákalo k jeho rychlému sjezdu. Pocitově rutinní záležitost, která se však už jen při částečném podcenění změnila v nečekaně vypadající mini drama. Nájezd, příčně šikmý sklon kamenu, smyk předního kola, rána hlavou do neúprosně tvrdé hmoty, ticho… Nevím. Prý jsem chvíli spolupracoval při hledání náhradní patky přehazovačky, kterou jsem ohnul, prý jsem se čtyřikrát ptal na jednu a tu samou věc, prý jsem se divil, že už je kolo tak rychle spravené, prý… Nevím. Každopádně vím, že od té doby používám přilbu s Mips. Prostě takové stavy, kdy najednou nic nevím, na nic si nepamatuji, zažít nechci. Pořídil jsem si černo-zelené Montaro s velkým úzkým kšiltem proti slunci. Mimochodem, tento kšilt je tak propracovaný, že ho můžete odklopit až do takové polohy, kdy se pod něj vejdou lyžařské brýle, které se obvykle používají při enduru či sjezdu. Dále je více protažena spodní část, kryjící temeno i boky hlavy, což ale začalo být standardem u těchto typů přileb už několik let nazpět. Mně osobně velmi vyhovuje integrovaný úchyt na kameru v horní části helmy, protože originální řešení výrobce je velmi stabilní a má vynikající těžiště, takže záběry z kamery jsou neroztřesené a tělo kamery nemá snahu převažovat hlavu jakýmkoli neždoucím směrem. Velmi dobře funkční je i zadní systém utahovaní otočným kolečkem, který je třístupňově nastavitelný i ve vertikálním směru. Vnitřní polstrování se zdá být na první pohled trochu poddimenzované, ale po nasazení na hlavu nikde nic nechybí, nikde nic netlačí. Ovšem nejdůležitější je samozřejmě samotná vnitřní ochrana Mips. Tento plastový plát znatelně intenzivněji obklopuje jezdcovu hlavu ale v podstatě o něm nevíte. I když je hmotnost přilby něco kolem 390 gramů, paradoxně se díky většímu odpružení hmoty zdá, že jezdec na hlavě téměř nic nemá. Samozřejmě se mi před první vyjížďkou v hlavě honily obavy z možnosti nedostatečného odvětrávání, které vyvolávaly silné stěny helmy a jejich šestnáct ventilačních otvorů. Jenže hned prvních několik set metrů v pedálech mě ujistilo, že tato problematika je vyřešena možná ještě lépe, než u předchůdců Xen nebo Xar. Nakonec však tento velmi sledovaný parametr jistě nejvíce prověří první tropické letní dny, i když z vlastních zkušeností vím, že v takových dnech dochází k nadměrnému zahřívání hlavy téměř v každé přilbě. Je tedy přilba s novým systém ochrany přínosem pro aktivně sportující davy, nebo ne? Řekl bych, že je, ale vůbec nemám chuť si to na vlastní kůži ve všech detailech ověřovat. Budu ji proto brát jenom jako takovou jistotu, takovou malou pojistku, že kdyby se mi zase zničehonic zachtělo zaskotačit si na skalkách v lomu i jinde, budu částečně klidnější. Vždy je přece lepší používat něco více dokonalejšího, než méně dokonalého. A třeba už příště necuknu před skalnatým tělem Velryby na Rychlebských stezkách, kdo ví…