Sofistikované systémy.

Nouzový, neboli někdy záložní režim. Používá se dnes snad u všech sofistikovaných plánů, u všech elektronických verzí různých systémů a já nevím, kde ještě všude. Prostě přijdou okamžiky, kdy je třeba jej aktivovat, aby vše fungovalo bez problémů dál.  Je v dnešní době v podstatě nezbytný. Už několikrát v téměř pravidelné periodě jsem byl nucen použít jej i já. Klasické schéma, kdy něco přestává fungovat a je urychleně nutné nahradit to jiným, začalo kolem mě nepříjemně kroužit čím dál častěji. Vstoupilo mi do krve, částečně obsadilo kapacitu mozku. Tento „nouzový kolorit“ má bohužel stále stejný rituál: hlavní celoodpružený systém GARY FISHER selhává, záložní pevný systém TREK za něj urychleně nastupuje. Je to samozřejmé ale zároveň i dost překvapující – složitější je nahrazeno jednodušším a přitom to jednodušší to složitější plně zastoupí a ještě je stabilnější a levnější! To je vskutku námět k zamyšlení! Buď se něco používá zbytečně složitě a stačilo by jen to jednodušší, nebo doba vážně dospěla do stádia, kdy je nutné využívat věci víc specializovaně dohromady. A já, po velmi bohatých zkušenostech posledních let, jsem přistoupil na myšlenku, že to „nebo“ je správně. Ano, rozdělím a zaktivuji paralelně oba systémy adekvátně svému plnému využití a budu vždy plně spokojen. O správnosti tohoto rozhodnutí jsem už definitivně přesvědčen. Zřejmě okouzlen dynamikou jízdy, lehkostí zrychlení i stoupání, hravou obratností byť s trochou nepříjemných kopanců do zadní části mého těla, přijal jsem záložní systém TREK plně za vhodný. Na sportovní formu bikování snad nezbytný. Málem jsem to po těch letech už zapomněl. Jenže co s do té doby hlavním systémem GARY FISHER? Vždyť je svému účelu vhodnější, přizpůsobivější, avšak pravda, výpadkům náchylnější… Trochu traumatické rozhodování. Když však systémy nasadím pouze a jenom tam, kde to bude nejvhodnější, tak jejich sílu rovnoměrně rozložím a jsem přesvědčen, že budou navzájem fungovat spolu, ochotně se doplňovat, v případě neočekávané poruchy se nahrazovat. Ano, doba si vyžaduje specializaci, tak jdu s dobou. Vím, že jsem právě neobjevil žádnou Ameriku, spousty bikerů již mají takovou taktiku dávno přijatou za vlastní, ale věř nebo nevěř, nebylo vůbec snadné, se k takovému kroku rozhodnout. Moje zážitky se však rázem staly intenzivnější, moje šrajtofle zatíženější, ale já jsem šťastnější a spokojenější. No nestojí to za to?  A to nemluvím o tom, jaké úsměvy jsem tímto rozhodnutím vyloudil na tváři výrobce obou systémů…  Plnohodnotnému bikování zdar a nikdy jinak!

-©geri-