SLUNEČNÍ DO: JEVIŠOVIC!!!, 9.9.2010

Tak se udělalo zase pěkně, i když ráno to bylo při pohledu na hustý mraky ještě na mrtvici. Na startu dnešní bike-tůry se objevuje, což už je snad poslední dobou kolorit, opět novej ksichtík - biker Marek. Jinak sou už fšichni na alšovce jenom Louda se zase loudá, a tak si pro něho jedeme až k němu domů. Potkáváme ho už připravenýho ve dveřích a tak hned vyrážíme na tůru. Nejdřív přes zahrádky pod tratí na mostek k nový nemocnici. Pak městským lesíkem a kolem přímětickýho satelitu až k Pegasu. Tady tasí Louda z rukávu těžkou „zkratku“ přes kaolinku. Má to tak pefektně promyšlený, že vod kaolinky samo jedeme už jenom po poli, bo vodsud už dávno žádná cesta neexistuje. Všechny sou zaoraný. Takže se nakonec stylem matlámo-patlámo prokousáváme přes pokosený strniště na „voblíbenou“ příměticko-únanovskou propojku. Sme hned tak vysílení, že v hospě Na besedě zakotvujeme na lehký vobčerstvení. A aby nebylo tak úplně lehký, vytahuje Geri z batohu vzorově nakrájený uzený, Louda přidává okurčičky i kukuřičku a Pája tasí čtvrtku měkoučkýho chlebíčka. Kuře hudruje, že kdyby tohle tušil, tak by se těsně před jízdou postil, což bohužel neudělal. Samo, že sme všechny tyhle dobroty rychle zvládli. Potom se vyráží nově přes únanovskej satelit na Losolosy, před kterejma se uhejbá vpravo a jede se kolmo napříč polema až do Báboveckýho lesa. Z něho se prosmýkáváme kolem rusáckýho památníku se známým zrezavělým kanónem a krátkým sjezdíkem vjíždíme do Hlubokejch Mašůvek. Vodsud snad už by se dalo říct vobligátně se dáváme po stezce 5264 do Přírodního parku Jevišovka. Tentokrát ho projíždíme po „fialový“ kolem Jankovce až na křižovatku U lomu. Vodsud dáváme jenom kousek po silnici vpravo a hned zase uhejbáme, opět nově, po modrý lesem. Tady úplně překvapení vobjevujeme krásnou pasáž, ústící až u malýho rybníčka. Za ním se zase napojujeme na „fialovou“, po který jedeme se zatočením na křižovatce u Černýho lesa až do „tam“, no tam, no, teď už se to může říct - do Jevišovic! Neboli, zlomili sme konečně prokletí tohoto městyse, kdy nám tady vždycky automaticky pršelo, jenom jak někdo předem vyslovil jeho název. Ale dneska néé!!!  No každopádně parkujeme na druhý vobčerstvovačce U melounů. Ale z voblíbenýho nápoje tak srší „céóčko“, že se snad nedá ani pořádně pít. Škoda, to sme tady dřív nezažili. A tak pokračujeme dál. Za hřbitovem po „žlutý“ směrem na křižovatku u Zápovědě. Původně bylo v plánu jet podél toku Jevišovky až do Plavče, ale protože už padá brzo hustá tma a terén před náma je čím dál víc bahnitější, dáváme u Zápovědě točku vpravo a vracíme se postupně zpátky lesem až do Hlubokejch Mašůvek. V hospě na kopci si ještě dodáváme odvahu na následující jízdu po silnici do city. Tam se dostáváme poměrně rychle po malým sprintíku a hned za přímětickým mostem dáváme točku po gagrince na aralku, sprchovat biky. Kuře a Orra se tady trhají, bo mají mejdlo zaměstnavatele U spálenýho mlejna. Ostatní jedou udělat závěrečnou k Dásni. V Dásni nás pohublá Peťula nejdřív lehce ignoruje, ale chápeme to, v uchu ji přibyla další vozdoba, takže se asi vznáší tak trochu v jinejch dimenzích. Celkově však dnes docela spokojenost. Padesátka jak vyšitá v místy docela zajímavým terénu.

(Ne)Prokletí bikeři Pája, Orra, Louda, Viki, Kuře, Geri a Mára.