Sázka na důvěru.

Byla to odedávna známá lidská otázka. Byl to odedávna problém, byla to složitost, nebylo to nikdy nic jednoduchého. Každý kolem toho chodil a chodí, každý se toho bál a bojí, každý by chtěl, aby na to ani myslet nemusel. Protože její ztráta je vždy velmi skličující. A nakonec jsem to také osobně poznal, také si zakusil. Prostě - jednou jsem na žlutou krásu vsadil, jednou se rozhodl, jednou jsem si myslel, že jsem to správně odhadl. A šel jsem za ní. Zdála se dokonalá. Taková, která ti pomůže vyřešit spoustu problémů, které tě dřív snadno potkávaly. Taková, že se kvůli jejím vlastnostem nedá jinak, než jí podlehnout a oddat se jí. Zpočátku zjevně nepoddajná, neohebná, trucovitá až místy paličatá. Ale já jí věřil! Sám svoji duši ujistil, že tou jedinou správnou volbou je. A začal s ní úspěšně trávit spousty času, začal s ní vyrážet do lesů, luk, vod i silnic. Byla mi věrná, snažila se tak, že jsem začal nabývat dojmu, že je dokonalá. Začali jsme být víc než přáteli. Překonávali společně tolik problémů, tolik úskalí, tolik záludností. A vždy se s tím úspěšně vyrovnali! Nebylo spokojenějšího a harmoničtějšího spojení, než nás dvou! Aspoň jsem si to dlouho myslel. Jenže, vážně nelze věřit v absolutno. A jednou, když jsem to už opravdu nečekal, to přišlo jako blesk z čistého nebe! Prostě nevydržela. Znelíbila se jí zřejmě harmonie, nechala se přemoct silnějším impulsem. To zklamání však v mém mozku už nenapraví. Jak si to vlastně mohla dovolit, jak mohla tak rychle dopustit, čeho se celé generace lidí tolik bojí - ztrátu důvěry!? To se neodpouští! To se nedá zapomenout! Každopádně se však stalo, už se nedá nic dělat. Nebudu brečet. Pořídím si jinou, lepší, možná už dokonalejší - kevlarovou pásku…!

-©geri-