První podzimní přes Mločí údolí, 23.9.2010

Dnes je první podzimní den! Už delší dobu pozorujeme, stejně jako ostatní lidičky v týto části světa, jak slunce zapadá den ode dne stále dřív. A tuto smutnou skutečnost máme na paměti při určování směru dnešní trasy. Prostě nikam zbytečně moc daleko se spoustou kilometrů. Lepší míň, zato vydatněji. Co chce kdo vymyslet, když odjezd může bejt nejdřív od 17 hoďky! A tak v hlavách Louda s Gerim bleskově skládají následující trasu. Takovou lehkou kombinaci přibylovsko-brázdovské variace v Národním parku. Louda si dnes na start pozval svýho bratránka Karla, kterej se už prej delší dobu odhodlával, vyjet si s náma. Tím dodržel nepsaný pravidlo posledních čtvrtků, že co vyjížďka, to novej ksichtík. Vyrážíme! Nejdřív padáme za bílým domem kýblákem dolů do Gránic. Dole hned zatáčíme vpravo, jedeme po centrální pěšině a u druhýho mostku stoupáme oblíbenou zmijovkovou klikaticí nad Spálenej mlýn. Postupně vyjíždíme až u hřbitova na Hradišti. Projíždíme mezi hradišťskými domy a pouštíme to z krátkýho kopce a následně protikopce kolem Hradišťských teras. Pokračujeme po polní cestě až k hranicím parku a cestičkou vlevo mezi keři jedeme další sjezdík až k lomu. Těsně před lomem, skoro už na úrovni Dyje, točíme hned pravou a bez zaváhání začínáme stoupat úvozem. Po několika stech metrech nás vlevo vítá nepříjemné, zubatkové cykloturistické stoupání do protikopce s kolem na zádech nebo tlačmo. Tohle se vyjet prostě nedá! Je to vlastně řádný pokračování turistický zelený, po který už od Hradiště jedeme. Nahoře lapáme po dechu, dáváme trochu drinku. Pak pokračujeme po krásným singlu na úpatí kopce, odkud je stále po levý straně dole vidět nádrž znojemský přehrady. Tento singl končí v podstatě až těsně před Královým stolcem. Na něm se vůbec nezdržujeme nějakým zbytečným posedáváním a hned točíme vpravo, striktně stále sledujíce trasu tý turistický zelený. První odklonění z ní se uskutečňuje v prostoru bejvalýho Čertova mlýna ostrou točkou téměř do protisměru a krátkým dojezdem k Mločímu potůčku. Tamní bejvalej brodík je dneska tak trochu hlubší a míň kultivovanější, než bychom si představovali, a tak ho hopky dupky dáváme po pár kamenech a kládách pěcho. Dál po pár metrech marně hledáme ve změti křovin bejvalou mlejnskou cestu. Potom ale slavíme úspěch a začínáme po ní stoupat Mločím údolím nahoru. Nakonec se napojujeme na obligátní turistickou žlutou v prostoru pod Klinkou. Pokračujeme dál. Od Mašovickejch klinek sjíždíme až k Hajskýmu potoku. Těsně před lávkou přes něj si dělá Louda další křížek na památku, když padá při objíždění klády, která se jen tak mimochodem dá lehce přeskočit… Cestou, která vede podél potoka i následným stoupáním se dostáváme na křižovatku U Milíře. Přímo z ní projíždíme do lesa směrem na Liščí skálu. Tady se chvíli kocháme známými panoramaty různých „kamenopádů“ a podobných útvarů. Na Havraní skále v dáli vidíme i nějaký dva turisty. Potom následuje přejezdem přes Horku zastávka u Ladi U rybníčka. Jak jinak, že. Zde nás definitivně dohání paní tma i ochlazující se pan vzduch. Nasazujeme reflektory, nic velkýho už nevymejšlíme a jedeme směrem na city. Nejdřív příčným přejezdem pole kolem kóty 419, pak po silnici do Mašovic. V nich uhejbáme za antoníčkem na polní cestu přes Šafářku. Projíždíme už v úplný tmě Gránice a mostkem pod železnicí u Hájenky vyjíždíme do zahrádek na Cíňáku. U aralky se s náma loučí loudův bratránek a tak nějak na půl huby slibuje, že příště přijede taky. No, uvidíme, jak se z toho nakonec vyspí… Zbytek nás jede do Dásně na závěrečnou. Peťulka nás smutně vítá pořád stejně pohublá. Prej ji to tam neba, říká hned na úvod. Asi už zase nevyhovuje klukům Groissovým. Ostatně, kdo jim kdy vyhovoval? Tak nám nakonec aspoň ukazuje svý perleťově zelený nehtíky… Celkově přes třicet kiláků docela technickýho ježdění. Teda, v rámci zdejších měřítek.

Techno-bikeři Louda, Pája, Viki, Kuře, Mára, Geri a lehce zničenej Kája.