Proti větru na Hardegg, 21.10.2010

Vítr je dost hustej a tak vymejšlíme variantu trasy takovou, abychom proti němu jeli zpočátku co nejvíc a až budeme unavení, tak zpět na city už jenom po větru. Prostě neuvěřitelně mazaní! Takže rozhodujeme mrsknout si Hardegg „naopak“, což je nejdřív po rakouský straně a pak zpátky po český. Kuře nestíhá, tak ho vyzvedáváme u XX. Je jako politej živou vodou a hned vymejšlí novej způsob vyjetí z city směrem na Konice. V Sedlešovicích projíždíme nově vinnejma sklepama směrem ke kolejím. Cesta za sklípkama je trochu pooraná, ale to nám neva. Po několika stech metrech se napojujeme na trasu znovín-cupu, která se zde vine kolem kolejí, podjíždí pod nima tunýlkem a pokračuje napříč polem směrem na Konice. U Konic jakoby vjíždíme po silnici do vsi, ale Kuře velí další novou zkratku stoupáním vlevo za konickejma barákama. Docela zahřívačka! Nakonec dojíždíme do Popic, pak Havraníků a malebným sjezdíkem přes vřesoviště a kousek po silnici dojíždíme k Hnánicím. Od nich přes vinohrad stoupáme k hraniční čáře. V Rakousku nás čeká obrovská porce silničních kiláků. A kdo to zná, ví, že hned od začátku se asi tři kiláčky jenom stoupá. Crazy se tady okamžitě cítí jako ryba ve vodě a stylem seno-sláma nasazuje frenetický šlapací rytmus. Chytá se ho ještě Kuře a Geri, ostatní šetří síly a trochu odpadávají. Za Niederfladnitzem vítr ještě víc sílí, a tak je docela štěstí, že silnice zde vede spíš z kopce. Ovšem v Merkersdorfu jedno kraťoučký stoupání je a hned se stává osudovým pro Kuře. Přetrženej řetěz! To se samo od sebe jenom tak nestane, že… Když Geri vidí, že kuřecí oprava je docela odfláknutá, bere do rukou nýtovačku a sjednává odpovídající nápravu. Pak se docela prokřehlí snažíme zahřát sjezdíkem do Hardeggu, ale efekt je samozřejmě spíš opačnej. Za mostem na nás čeká ale zahřívací náprava – stoupání od starý celnice směrem na Čížov silnicí ukrytou mezi stromy. Kuře s Gerim ho zvládají jako první k posezení Na Klepech a když přijíždí zbytek grupy, Geri se jen tak ze srandy ptá, kolik že je zase přetrženejch řetězů. Úsměvy všech přeruší Mára, kterej s divným výrazem v tváři přiznává, že mu řetěz fakt nějak divně střílí. Stačí jeden pohled a je to jasný – vážně další přetržení! Zmatený pohledy kolem sebe přerušuje Geri, kterej už má stejně ruce špinavý od šmíru a jakoby automaticky začíná opravovat i Márův řetěz. No co, když už se jednou dneska jako opravář rozjel, né! Za pár minut pokračujeme dál. A hned následuje další úža příhoda. Vlevo u kraje silnice se najednou něco rozbíhá a kříží všem napříč cestu. Těsně to obrovský zvíře přebíhá před předníma kolama prvních jezdců a zabíhá vpravo do křoví. Jezevec velkej jako malý prasátko! Nádhera! Viki si hned zavzdychá, jakej že dobrej gulášek by to mohl bejt. Díky těm dvěma defektům ale už zase silně útočí tma, takže nezbejvá, než pokračovat na city jenom po vedlejších silnicích. Z Čížova do Horního Břečkova, potom polní propojkou na Bezkov. V půli týto propojky se tradičně loučí Crazy s Vojtou a jedou domů. Ostatní projíždí Bezkovem, pak Citonicema a přes cíňák doráží do city. V Dásni se dá jakž takž posedět, protože na tamním dvoře se vítr tak moc zuřivě zase netočí. Peťulka už je tak vyhublá, že by mohla dělat reklamu na hlad, ale je nutný přiznat, že jí to moc sekne. Na opasku má zase něco třpytivýho, je vidět, že se chce líbit. No jo, a to je tak všechno. Ještě kiláky? No nějak kolem šedesáti.

Větruodolní i zašmírovaní bikeři: Geri, Kuře, Viki, Vojta, Crazy a Mára.