Poslední Mohykán.

Zní to neuvěřitelně, ale mám doma posledního Mohykána! A fakt to není ta profláknutá a  známá literární odrhovačka od Karla Maye. Naopak, s nějakou odrhovačkou to nemá vůbec nic společného! I když má svůj původ také v oné veliké zemi neomezených možností za oceánem, jako ten mayův Mohykán. To, čím se můžu denně kochat já, je však poslední celoodpružený výtvor na klasických šestadvacetipalcových kolech od moutain-bikového mága Garyho Fishera. Ano, skutečně poslední. A velice špatně se mi to slovo „poslední“ píše.  Vskrytu duše naivně doufám, že marketingoví i obchodní ředitelé pompézního Treku, kteří na základě nesplněných plánovaných prodejních čísel poslali další klasickou značku do bikových věčných lovišť, časem ještě pozitivně přehodnotí své nepopulární rozhodnutí a logo Gary Fisher se znovu rozsvítí na rámech kol. Mně tam svítí zatím to poslední a jsem za to rád. Ano, jak jsem již předeslal, Roscoe je posledním výstřelem, který Gary vystřelil v původní klasické moutain-bikové konfiguraci. A ten výstřel na bikovou oblohu byl naštěstí proveden plnou municí kvalitních technických nápadů. Protože se Gary vždy zaměřoval především na sportovní projev svých kol, zůstal věrný tomuto stylu i u biku z „nejtěžšího“ kalibru ve své studni bikových nápadů – tedy all-mountain.

Základní parametry, kterými jsou zdvihy předního i zadního odpružení, prezentované Garym pro tuto kategorii, jsou „pouze“ 140 milimetrů. Papírově tedy slabší, v reálu však situace kupodivu podstatně jiná. Největší zásluhu na poměrně velkém pružícím efektu kola má vedle vidlice Fox tlumič zadní stavby stejné značky, označený jako DRCV. Je to zajímavý speciál. Rozteč jeho uchycení je překvapivých 197 milimetrů. Samotný píst tlumiče pracuje v počáteční fázi aktivně. Aby nedocházelo se zvyšujícím se stlačením pístu k progresivitě, je třeba přidat další vzduch. A tak byla na druhé straně tlumiče udělána Foxem přepouštěcí komora, která při větším impulsu pomocí přepouštěcího táhla přidává objem vzduchu z dalšího prostoru. Výsledkem je hodně hluboký, lineární chod zadní stavby i příjemně malý zástavbový prostor v rámovém trojúhelníku. Další originalitou je uložení ložisek čepů zadní stavby přímo do osy zadního kola! Opět kompaktní, technologicky vhodné, i když, přiznejme si, trochu náročnější, než u konvenčních systémů. Protože nechci moc unavovat, zmíním jenom poslední, již dost známou technologickou vychytávku. Geometrie Genesis 2. Ano, dvojka upravuje jedničku o předsunutí korunky vidlice asi o 6 milimetrů dopředu. Tím se mohla zkrátit samotná délka rámu o stejný rozměr, ale celkový rozvor kol zůstal zachován. Přitom se zvýšila stabilita i obratnost celého kola, protože se zkrátil takzvaný závlek osy vidlice proti ose sloupku řízení. To jsou prostě ty Garyho hrátky, které poskytl Treku, Trek na oplátku jiné jemu, ale nakonec… Ale, to bych se už opakoval. Horní a spodní rámové trubky nesou znaky hydroformingového profilování do průřezového tvaru T. Neuvěřitelně se tím zvyšuje tuhost celého rámu, především ve zkrutu. Mentorování o tom, že správný profil trubek rámu je jenom ten kulatý, u mě po praktické zkušenosti s technologií hydroformingu silně vzalo za své.

Prvním usednutím do sedla se zdá, že tělo je víc sedící, než závodně ležící. A to je správně! Tady přece nejde o závodění, tady jde především o plnohodnotné užívání si smyslu horské cyklistiky. Tlumící jednotky jsem zpočátku nafoukal a nastavil dle tabulek přesně na váhu. Šlápl do pedálů a ejhle, ono to jede! Pneumatiky o šířce 2,4 palce nějak vůbec nevnímám. Ba naopak, vše jde tak nějak mnohem lehčeji. Hlavně přes jakékoliv terénní překážky. Nebudu však nikomu nalhávat, že asi 2,5 kila navíc oproti trail-biku nejsou poznat. Hlavně se musí častěji a vhodněji přeřazovat. Ale vážně, když se nezávodí, tak je to úplně jedno. Pevnost celé konstrukce je důležitější. Směr po rovině je tedy absolutně bezproblémový a mnohem jednodušší, než na jakémkoliv jiném horském kole, které jsem v minulosti měl. Směr nahoru je lehce pomalejší, ale výborná vychytávka v podobě variabilně snižovatelného zdvihu vidlice v rozsahu 140 – 120 – 100mm tomuto lehkému hendikepu hodně ubírá. No a o směru dolů myslím není třeba moc psát, výsledek se logicky nabízí sám – prostě úžasná rychlost, stabilita i manévrovatelnost, spojená s opticky hlubšími zdvihy, než se píše strohými čísly na prospektech. Stačí jenom na úpatí každého sjezdu naplno otevřít tlumení Pro-pedal u DRCV. U předešlých dvou směrů, tedy po rovině na pevném podkladu a nahoru, je dobré mít Pro-pedal naopak zaktivovaný. První kilometry rovněž naznačily, že je třeba se také pečlivě věnovat vhodnému „obutí“ tohoto biku. Přední plášť by měl být víc vodící s mírně většími bočními výběžky a neměl by být zásadně přehuštěn ani podhuštěn. Jedině tak se zamezí náhlému ustřelování a neuvěřitelně se zvýší kvalita vedení celého kola. Rocket Ron od Schwalbe je na tomto postu optimálním letním standardem. Nobby Nic už mi připadá lehce těžkopádný, v těžším terénu nebo v zimě však výborný. Při hmotnosti jezdce 88 kg se mi osvědčily tlaky zhruba 1,6-1,8 baru vpředu a 1,8-2,0 baru vzadu. Předozadní harmonii tlumičů jsem po roce ježdění nakonec vyladil tak, že vidlice je nastavena na 80 psi a oskok pět otáček od maxima, tlumič 185 psi, Pro-pedal 3 a odskok tři kliky od maxima. Nejvíce práce dala přední vidlice, která se zpočátku nezdála dostatečně citlivá. Teprve ubráním tlaku lehce pod normál a komfortním odskokem získala požadované vlastnosti - ochotně začala pracovat na povel terénu ale zároveň se dostatečně rychle vrací zpět do zdvihu.

Při přímém osobním porovnávání s aktuálními pružicími systémy zadních staveb jiných značek, třeba RB IQ, které působilo trochu moc jako „houpačka“, nebo Specialized FSR, který kopíroval vzorně terénní nerovnosti, ale jakoby touto dokonalostí trochu zpomaloval celý bike v jeho zadní části, se jeví ABP systém na Roscoe jako zlatá střední cesta. Vše právě uvedené je však samozřejmě věcí především osobních preferencí toho či onoho bikera a nakonec i záležitost zvyku.

Takže poslední garyho Mohykán zatím úspěšně a kvalitně brouzdí bikovými revíry a lovišti. Ale co bude dál? Co bude, až vykouří svoji poslední dýmku? Bude opět jednou v budoucnu svítit na bikovém poli jeho stejnojmenný nástupce? Budu to já, kdo bude toho nástupce po těch bikových polích dál prohánět? Nevím, nejspíš už asi ne - a z toho je mi docela smutno…

-©geri-