Nové XT-čko

Jak jsem šel vyzkoušet nové XT-čko.

Dnes, 17.1.2010, jsem konečně přestal být nasrán, kdy jsem od poslední zdařilé vyjížďky (31.12.2009), při které jsem vlivem malé dřevní hmoty urval nemalé zadní potřebné převodní  hodnoty (+ 1 ks špica). Po lehkém obědě, kdy téměř všechny mozkové buňky byly na 100% spokojeny, jsem začal polemizovat o možném výjezdu do té sněhové divočiny. Možnosti byly jako vždy dvě… JO nebo NE. Vzhledem ke skutečnosti, že pár neovlivněných buněk zůstalo při životě a rodinná podpora taky neselhala (…„ty jsi se zbláznil“…), bylo rozhodnuto. Následoval klasický oblíkací rituál, při kterém zvláště ženskému pohlaví začíná bulblat pěna u úst. Já samozřejmě, jako vždy, jsem se v klidu nasoukal do těch všech funkčních a možná i nefunkčních věcí za pouhých 25 minutek, což nebylo samozřejmě, jako obvykle, oceněno. No tak jsem vyjel… Tak kudy… Nebudem se s tím párat a jedem to toho střemhlav… že prý je led a sníh? Já myslím, že né… Prostě přejedu ten kopeček (Kravák), kde stejně už nebude asi žádnej marast... A byl, kopeček, který je v jarním období pro bikery jako lízatko, jsem dnes nepoznával. Vrchol byl tu a já plival vše možné… Nejhorší je za mnou (asi) - a NEBYLO.

Když jsem předjížděl asi 15-tého  běžkaře, který si, nevím proč, ťukal do čela, začal jsem o sobě pochybovat. Tak si říkám nic horšího už nebude… a bylo… trošku větru… trošku sněhu, ale XT-čko nezalehlo!!!

-©paja-