Loudova narozeninová, 30.9.2010

Né, nejedeme záměrně objevovat neznámý traily, půvabně vypadající cestičky či tajuplný lesní zkratky. Před námi je absolutní klasika přes Šobes, protože dnes se jedeme jenom tak projet. Projet s oslavencem. A ten přijíždí na Alšovku samo jako vždy poslední s neobvykle velkým batohem na zádech. Takže, sedmnáctá odbíjí, pardáli jsou už všichni na místě a tak je čas vyrazit. Absolutní klasika je jasně daná a není k ní snad co dodávat. V okamžiku, kdy jsme vyjetí na kraváku, se náhle ozývá Orra, že je nám v patách. Domlouváme tedy naše čekání u zesilovače. A netrvá to ani tak dlouho, a Orra přijíždí slušným tempem, lehce opocen. Hned mu doporučujeme, že jestli se chce vydejchat, může si dát v klidu cígo… Naštěstí bere naše pobízení jako vtip. Louda je dnes oslavenec, Louda je tedy dnes velitel. Jeho plán je jasnej a tak po kraváku hned zastavujeme v konický hospodě Na kopci. Konečně se aspoň vzápětí dovíme, cože to má v tom velkým batohu. A repertoár je slušnej. Vepřový masíčko, sádýlko, okurčičky, česneček a chlebíček! Známí znojemští osamělí cykloprofíci by nám určo takovej „trénink“ záviděli! Najednou jede kolem hospy autobusová linka a my vidíme, jak za okny slintá Baron a něco gestikuluje. Přes mobil s ním domlouváme scuka u roty U devíti mlejnů. A tak se po chvíli takto vydatně posilnění vydáváme k rotě a na ten Šobes, kam trochu tradičně zmatenej Baron nakonec skutečně doráží. Ty wogo, to už je nás najednou devět kusů! Hotovej peloton bikerů! Pro nás klasika znamená, že na Šobesu se zásadně jede přes zadní lávku. Samo, že tam teda jedeme, ale pro oslavence zde čeká nepřekonatelnej problém – stromek padlej přes cestu. Dá se jumpnout, dá se objet, dá se i přenýst. Louda zkouší takovej mix všeho ale pomocí větvičky, do který se zapletl, ohejbá přehazku, zřejmě i s patkou! Tož teda happy birthday, brachu! A už máš důvod k narozeninovýmu dárečku! Oni ty přehazky shadow vod Shimana sou stejně takový diskutabilní, výrobce má snahu posunout přehazku co nejvíc pod zadní osu a patku, aby se tak snadno nestala terčem právě takovejchto případnejch komplikací s větvemi nebo kameny, ale tím pádem ji musí uchytit tak fórovým a tenkým úchytem, že k těm komplikacím dochází pak ještě častěji, než u klasický klasiky. Pája by moh taky vyprávět… Nu co už. A tak následuje naladění převodů loudova spešlu na střední kompromis. Tím se chlapec vlastně dobrovolně vrátil do svejch mladejch let, kdy přehazky byly pro mnohý takový malý science-fiction, což zrovna v den narozenin už ve zkušenějším věku je přece bájo, né! Komu se podaří aspoň na chvíli omládnout, že? Po Šobesu dojíždíme postupně po skupinkách k Laďovi. A tady zažíváme nejkrutější zklamání dnešního dne! ZAVŘENO! Ale ani se tak moc nedivíme, všude kolem zima jako v Rusku, pacienti žádní, tak kdo by tam čekal na nějakej zbloudilej pelotón… Navlíkáme všechny hadříky, který kdo ještě má schovaný v batozích a vyrážíme zpět na city. Bereme to tentokrát přes střelnici s divoce štěkajícími psy. Karel jede potemnělým lesíkem jako první a názorně ukazuje výhodu nový dvouwattový svítilny. Nj, doba jde pořád dopředu. Nedávno excelentní jednowattovky začínají bejt už evidentně slabý. Za Mašůvkama jedeme podél lesa až na Hradiště. Sjíždíme terénem na mostek u spáleňáku a směrem vlevo od něj postupně dojíždíme až k aralce. Louda dokonce s tím stálým, poměrně těžkým převodem, dává technickej výjezd pod aralkou bez ztráty kytičky, a to je co říct. Prostě, asi fakt na chvíli omládl, nebo co… Po osprchování biků následuje samože invaze do Dásně.  A je nás fakt tolik, že musíme srážet dva stoly k sobě! Tacháče hlásí asi osmadvacet, ale to přece není důležitý. Louda říká, že i kdyby hlásily jenom deset, tak dnes jsme stejně najeli přesnejch jednačtyřicet! Ano, loudovejch 41!

Slavící bikeři: LOUDA a - Pája, Kája, Orra, Mára, Geri, Kuře, Viki, Baron.