Louda tour, 25.-26.7.2014

Druhou etapu dobývání západních destinací od našeho city jsme zahájili výpravou do Přírodního parku Česká Kanada. Jednak proto, že se jedná o všeobecně známou, malebnou krajinu a jednak proto, abychom se pokusili vypátrat stopy po Loudových předchůdcích, pocházejících z malé rakouské vesničky Fratres. Celá expedice započala v odpoledních hodinách 25. července 2014 na autobusovém nádraží v city. Nasedli jsme do speciálního autobusového spoje, podporujícího cyklisty a vydali se do Starého Města pod Landštejnem. Samozřejmě, aby odjezd nebyl moc jednotvárný, pronásledoval Saša autobus svým autem až na slavonické nádraží, kde se konečně vítězoslavně připojil na posledních osm kilometrů jízdy k ostatním. Ve Starém Městě pod Landštejnem jsme už ale autobus opustili a po krátké úpravě techniky jsme se vydali na první část dvoudenní tůry. Napojili jsme se na červenou turistickou trasu a mírně vystoupali severovýchodním směrem do Slavonického lesa. Nad Kadoleckým rybníkem jsme postupně dojeli na Pfaffenschlag – pozůstatek kamenné starověké vesnice. Po seznámení se z historií Pfaffenschlagu jsme pokračovali malebnými lesy, protkanými spoustou betonových bunkrů, dál po červené směrem na Slavonice. V blízkosti křižovatky U Samoty jsme narazili na krásné odpočinkové místo, takže jsme z batohů vytáhli různé dobroty a pojedli výtečnou svačinku. Slunce už se pomalu chýlilo za obzor a nám nezbývalo, než absolvovat závěrečný sjezd přes Strážný vrch, končící ve Slavonicích téměř přímo u ubytovny Sokol, ve které jsme přenocovali.

Ráno 26. července bylo krásně prosluněné, takže kávička v kavárně na slavonickém náměstí Míru trochu zregenerovala naše mozkové buňky, mírně pošramocené posezením z předchozího večera. Potom už jsme ale vyrazili jižním směrem do Rakous, protože hned kousek za hraniční čárou leží Fratres. Malá vesnička, čítající pár domů, avšak velká tím, že z ní pochází Loudovi předchůdci. Nakonec nebylo ani tak nesnadné, najít dům s číslem 1, který si tuto historii pamatoval. Bohužel v domě nebylo kromě koně za stodolou živé duše. Takže zeptat se někoho, zda náhodou nezná historii jména Loyda, bylo nemožné. Každopádně jsme z toho nedělali tragédii, Louda trochu nakrmil „rodinného“ koně a pokračovali jsme dál. Hned za Fratresem nás čekalo výživné lesní stoupání do Gilgenberger Wald. Z něj jsme přejeli kolem krásně svítících bílo-červených hraničních patníků zpět na Moravu do lesů Na Pláňce. Poté přes Krokovický les a poli Nad Rybníkem jsme dojeli do Písečné. Šaša byl sjezdem do této vesničky tak nadšen, že přetrhl řetěz svého Spešla. Po krátké opravě jsme pokračovali po žluté turistické zpět na hraniční čáru v Ziemreith. Přesným kopírováním hranice až po rakouský Luden jsme se dostali odbočkou U kola do Vratěnína. V místní hospůdce, známé kvalitní kuchyní, jsme poobědvali. Po krátkém přemlouvání si za námi přišel potřást rukama i vratěníňan Zákroj, jakožto nostalgicky vzpomínající čestný člen dream-teamu. Z Vratěnína jsme částečně po Graselově stezce dojeli na překrásnou Grázlovu vyhlídku, známou jako Bílý kříž. Jakmile jsme se pokochali výhledy na okolní lesy i řeku, vydali jsme se, aby snad nebyla nuda, kolmým žebříkovým sestupem přímo k Dyji. S poměrně těžkými biky to byla docela zajímavá taškařice. Naštěstí se nám nikomu nic špatného při tomto kaskadérském sestupu nestalo, takže jsme lehce vysíleni dojeli po silnici do Podhradí nad Dyjí, kde jsme si v restauraci na Králindě dali limču s kávou. Zde nás také dostihl Kuře, jedoucí nám naproti z city. Po načerpání dostatku kofeinu do krve jsme se vydali lesní Šafovskou zmolou do Šafova. V této malé vesnici nás čekalo mírné překvapení v podobě nové, až nesmyslně široké asfaltové silnice směrem do rakouského Riegersburgu. Ještě nedávno zde byla taková romantická šotolinová cesta… Každopádně jsme si v Riegersburgu letmo prohlédli místní zámeček a pak hned pokračovali do Fellingu. Těsně před Fellingem nám začaly z nebe létat na hlavu obří kapky, sem tam proložené štiplavými kroupami. Na chvíli jsme se proto uchýlili do místní autobusové zastávky a čekali, až nás tato vodná skupenství přestanou obtěžovat. Naštěstí jsme nečekali dlouho a tak jsme po chvíli pokračovali po silnici směrem na Hardegg. Rychlé silniční klesání jsme s nadšením překonali a vyjeli na křižovatce pod hardeggským hradem. Naposledy jsme přejeli Dyji po hraničním mostu a známým stoupáním po Mlynářské stezce jsme dojeli po křižovatku Na Keplech. Zde se odpojili Stehno a Geri, kteří zamířili kolem Větrníku, Vranovské brány a Vranova nad Dyjí na chaty u Vranovské přehrady. My ostatní jsme pokračovali kolem Čížovského rybníka, Lukova, Bezkova a Citonic přímo do city. Protože měl téměř každý z nás naplánovaný ještě další sobotní večerní program, rozjeli jsme se mimořádně bez závěrečné tiskovky do všech světových stran. V myslích nás všech tak z tohoto výletu utkvěly především překrásné lesy České Kanady, které jsme bohužel ochutnali jen částečně. Určitě by nebylo od věci, udělat v této oblasti hlubší bikový průzkum. Takže, zřejmě někdy příště.

Loudaví turisti: Geri, Louda, Mára, Saša, Hansi, Štěpán, Kuře, George a Stehno