Do Jozlu na pizzu, 5.8.2010

Dneska máme v úmyslu jen tak si lehce vyjet nohy a proto proto je volena trasa směrem na Jozl. Po delší odmlce se na srazu bajkovejch nadšenců staví na start vedle šesti klasickejch kusů i Bóča. A dokonce je hned spokojenej, protože prej dlouho nejezdil a tak jenom protáhnout si nohy mu vyhovuje. Tak naskakujeme do sedel a vyrážíme serpentýnama pod věznicí směrem k Dyji. Bóča nasazuje strojový tempo a hned je jasno, co u něj znamená lehký vyšlapání… V Šaldorfě za sucháčem stoupáme směrem za letiště. Přes pole jedeme do chvalovickejch vinohradů. Brána do vinohradu ještě není zavřená a tak sme tentokrát ušetřeni přelejzání plotu. Z vinohradu sjíždíme k chvalovickejm sklepům, vodkud točíme podél toku Daníže do samotnejch Chvalek. Na fotbalovým hřišti v podstatě musíme dát první povinný vobčerstvení, bo Fanyn Hrušků tady měl vždycky Hostánka jako křen. A taky že jo, tradice zde evidentně úspěšně přetrvává. Za pár desítek minut pokračujeme dál podél toku potůčku do Dyjákoviček. Vodsud točíme po silnici směrem na Ječmeniště. Když projíždíme kolem bejvalý pohraniční roty, tak k našemu překvapení zjišťujeme, že tam zase někdo po delším čase zkouší provozovat vobčerstvovačku. Protože sme však ještě fresch z Chvalek, tak ani nepřibržďujeme a jedeme dál přímo na „homoli“. Na rozdíl vod jara je však hustě zarostlá a tak není ani teoretická šance ji případně vyjet až nahoru. Dokonce se nejdřív nedaří v bujným porostu najít i původní optimální stoupací stezku. Škoda, snad ji vyjedeme někdy příště, třeba na podzim. Další cestu směrem do Jozlu volíme takzvanou druhou rakouskou stezkou, která je v podstatě takovou bajkovou dálnicí. Po pár kilometrech pak nakonec přijíždíme do Jozlu vod místního fotbalovýho hřiště. Kuře hned na náměstí hází myšlenku, že za rohem je nová betelná pizzerie a tak zatáčíme naše biky tam. Vítá nás na starším dvorku jakž takž docela slušně udělaný posezení pod slunečníkama s všudypřítomným nápisem Kozel. A tak toho Kozlíka hned čekujeme. A k tomu ještě vzorky tří pizz. Možná se však nakonec rozšoupáváme až moc, protože hoďka a půl utíká jak voda a začíná se šeřit. Rychle cálujem a vobvyklou cestou za jaroslavickejma rybníkama se vydáváme směrem na city. Polema proti proudu Dyje to pak docela rychle vodsejpá. Těsně před krhovickým splavem dokonce dojíždíme tři vodvážný neosvětlený cyklistky, který na nás pokřikujou, že nejsme vosvětlení my, i když nám na kolech vlajou blikačky všeho druhu doplněný na řiditkách hlavníma jednowatovkama. Prostě, normální absurdní ženský, co víc dodat… Viki úspěšně vohejbá klackem patku přehazky a tím si zajišťuje na zbytek trasy jenom pár použitelnejch převodů a zvuk bajku podobnej traktůrku. Do city nakonec dorážíme kolem načeratický střelnice. Na dukelský se vod vostatních vodpojuje Kuře a kousek dál u keramiky ho následujou Crazy s Vojtou, bo už je fakt docela pozdě. U mostu přes vlakovej nádr se loučí i Bóča a tak jenom statečný jádro Viki, Louda a Geri doráží na závěrečnej session do Dásně. Celkem dobrejch 60 vyšlapávacích kilometříků.

Pizza boys: Crazy, Vojta, Bóča, Viki, Louda, Kuře a Geri.