Den Vítězství nad sebou samým, 8.5.2014

Lze konstatovat, že 8. května 2014 začala pro Louda team nová etapa. Etapa podrobnějšího průzkumu bikových destinací, ležících západně od našeho city, protože doposud jsme prozkoumávali pouze směry na sever až severovýchod. Dostatečně dlouho, s asi dvouměsíčním předstihem, nám všem přistál od Loudy na stůl celkem podrobný itinerář túry do Telče. V podstatě nejzajímavějším údajem tohoto rozpisu se ukázala poslední věta, ve které stálo, že délka trasy je odhadována na asi 115 km. Je to zvláštní, ale i přes toto poměrně vysoké číslo nad ním každý z nás, kdo se na túru přihlásil, mávl rukou... Prostě zřejmě slušnej oddíl, no. Ale k samotné túře. V 7.01 nás celkem 12 statečných kousků odjíždělo vlakem z nádraží v city do Moravských Budějovic. Přesun to byl poměrně krátký a než jsme se nadáli, stáli jsme na perónu budějovického nádraží. Jako první rozcvičku jsme si dali sjezd nádražního schodiště na místní autobusové nádraží. Sašův plnokrevník však tuto nečekanou aktivitu neustál a tak po 2 minutách od zahájení výletu už jsme řešili první defekt. Z Budějovic jsme poté vykličovali projetím zhruba dvou ulic a jedné zahrádkářské kolonie směrem k rybníku Šingrot. Za ním jsme pokračovali přes pole kolem Vranínského potoku k Vranínu, do kterého jsme však nevjížděli, ale pokračovali dál po poli přes Hybín do Komárovic. Po průjezdu Komárovicemi jsme odbočíli vlevo do polí a na křižovatce Sýčky jsme se dali vpravo malým výživným sjezdem do Domamil. Den předtím celkem vydatně pršelo, takže jsme si rychlým sjezdovým tempem udělali všichni slušný úvodní nátisk na trička. Z Domamilu jsme vyrazili po silnici směrem na Meziříčko. Hned u polí u Výhonů jsme však zajeli do lesních porostů a zamířili kolem vrcholu Kmeti k Maškovu mlýnu. Těsně před mlýnem se trasa stala krásně trailovou až trailově turistickou. Nakonec jsme však vylezli z křoví přímo u mlýnského rybníku. Odkudsi z útrob mlýna na nás vystartoval trochu nabuzenější pejsek, ale nějaké anonymní hvízdání ho naštěstí odvolalo zpět do mlýna. Dál jsme pokračovali přes další pole do Krasonic. Přímo v Krasonicích jsme se napojili na Naučnou stezku Otokara Březiny, která vede částečně terénem, více však po silnici. Takže jsme nejdřív projeli poli a lesy na Magdalénu. Zde jsme udělali na kládách u silnice pamětní skupinové foto a pokračovali po silnici do Nové Říše, kde nám Jarda doporučil první občerstvovací stanici v Restauraci u Lva, protože ji osobně zná ze svých motorkářských toulek. U Lva překvapil Louda, který vytáhl z batohu asi kilo voňavé sekané! Tak to byla opravdu výborná svačinka! Po občerstvení jsme pokačovali po silnici na Vystrčenovice. U Brázdova rybníku došlo k mylnému odklonění z trasy, kdy jsme asi o 2 kilometry dřív, než bychom měli, zatočili vpravo do polí. Tento problém jsme však přejezdem pole i zdoláním hustě zarostlé louky vyřešili a vrátili se zpět na silnici u Brázdova mlýna. Předcházející atak terénu však nevydržela přední pneumatika loudova biku, takže jsme řešili v pořadí druhý defekt. Hansi zároveň hlásil nefunkčnost přesmýkače, ale malá korekce lankem u řadiče problém vyřešila. Po tomto zdržení jsme rozhodli, že ve Vystrčenovicích uhneme z trasy Otokara Březiny a Bláhův, Čížovský i Moučkův kopec vynecháme. Budeme pokračovat po silnici přímo na hlavní otočný bod naší túry, starobylé městečko Telč. V Telči jsme samozřejmě rovnou zamířili na největší atrakci města, náměstí Zachariáše z Hradce, které je na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO zapsáno od roku 1992. Opět na doporučení Jardy jsme na tomto náměstí zakotvili na oběd do Restaurace na Zámecké, novodobě komerčně zvané, zřejmě kvůli zahraničním turistům, Restaurant Švejk. Po vydatném jídle a odpočinku jsme z Telče vyrazili směrem na Dačice. To pro nás znamenalo najet na turistickou zelenou a vydat se po ní terénem kolem železniční tratě jižním směrem do Radkova. Zpočátku byla tato trasa trochu nesrozumitelná, ale po pár kilometrech už se takzvaně rozjela a nakonec z ní byla příjemná cesta. Za Radkovem jsme museli najet na silnici a za Slaviboří pak v Černíči za místním vodním mlýnem mohli na chvíli opět zajet do terénu. Z Velkého Pečína přes Malý Pečín až do Dačic však trasa vedla už zase jen striktně po silnici. Na náměstí v Dačicích jsme chvíli zastavili, někteří z nás si dali v místní cukrárně dokonce špičky s vaječným likérem a potom jsme pokračovali dál po zelené. Trasa vedla malebnou scenérií Moravské Dyje a byla pro některé z nás docela příjemným překvapením. Postupně jsme dojeli loukami i lesy až k Louckému mlýnu. Za ním jsme pokračovali ještě chvíli po žluté turistické, ale pak jsme se z ní odklonili a po silnici vystoupali do Starého Hobzí. Z Hobzí jsme za statkem Veselíčko zatočili ze silnice doleva a lesy nad Strážným rybníkem dojeli do Panenské. Dál jsme pokračovali po silnicích přes Menhartice, Radotice a Jiratice do Police. V Polici jsme se rozhodli vykonat přestávku v místním zámečku, protože únava se začala u některých projevovat víc, než bylo vhodné. Naštěstí v zámečku fungovala ochotná obsluha tamnější minihospůdky, takže jsme mohli jen ležet na trávníku pod stromy a soustředit se na načerpání nových sil. Zhruba po tříčtvrtěhodinovém odpočinku jsme vyrazili dál přes Bahnův mlýn a Kopku do Vysočan. Po dlouhém vysočanském sjezdu pod hrad Cornštejn nás čekalo vystoupání a dojezd přes Lančov do Vranova nad Dyjí. Poté, co jsme si ověřili, že nejkratší trasa z Vranova je opravdu přes známé silniční serpentýny, vydali jsme se jimi do Lesné. Závěrečnou, nám všem notoricky známou trasu z Lesné přes Horní Břečkov do Bezkova, snad není třeba nějak podrobně rozebírat. Snad jen, že jako správní cyklisté jsme ji nakonec absolvovali i po ujetých zhruba 120 kilometrech závodním tempem, dokonce s náznakem závěrčeného spurtu těsně před hostincem U Drbalů. No prostě, vážně slušnej oddíl! :-) U Drbalů jsme dali do žaludků oblíbenou chutnou držtkovou polévku paní Evy, poté zkonstatovali, že každý z nás toho dne překonal sám sebe a pak už jsme se jen přesunuli přes Citonice a Cínovou horu do city. Závěr? Skutečně pěkná vyjížďka, kde překvapily především lesy před Novou Říší a dále pak údolí Moravské Dyje. Tudíž je zřejmé, že pro nás trochu méně probádané bikové destinace západním směrem od city je třeba do budoucna dále detailněji poznávat.

PS: Tachometry i data ze satelitu nakonec ukázala v cíli kolem 130 ujetých kilometrů...

Telečtí jezdci: Louda, Lála, Vendy, Jarda, Mára, Kuře, Hansi junior, George, Hansi, Saša, Crazy a Geri.