Černý orel vystřelen!

Konstruktéři dlouho usilovně bádali, jak dosáhnout optimálního, uživatelsky jednoduchého a přitom lehkého systému řazení pro 29" horská kola. První náznak změn přinesly systémy se dvěma převodníky namísto tří, které řazení částečně zjednodušily, avšak stále obnášely stejné množství komponentů, jako systémy s převodníky třemi. Když se na olympijské trati v Londýně poprvé vytasili závodníci s tehdy revolučním systémem s jedním převodníkem, každý smutně vzdychal, že se bohužel jedná o závodní záležitost, která vyžaduje odpovídající fyzický fond jezdce, takže pro amatérské masy je nepoužitelný. Výrobce však nedal na teoretické nářky a systém vypustil na trh. S pořízením svého zatím posledního biku jsem se s tímto systém řazení setkal také. Bylo příjemné s překvapením poznat, že ačkoli na kole ubylo komponentů a vše se zjednodušilo, profil jízdních tras nebylo nutné měnit. Mělo to však jedno podstatné ale. Optimálně přizpůsobit rozsah předního převodníku zadní kazetě, která měla jedenáct pastorků v maximálním rozsahu od 10 do 42 zubů. Jako hobby jezdec jsem brzy pochopil, že doporučený přední převodník s 32 zuby dělá u all-moutain biku problémy v prudkých kopcích, kdy bikerovi amatérovi v kombinaci s pastorkem 42 zubů vyskočí tepová frekvence velmi rychle na maximum. To se mi samozřejmě moc nezamlouvalo a tak jsem na převodníku pokorně ubral na zubů 30. A všechny výjezdy se rázem zjednodušily. Ovšem přesuny po asfaltu automaticky znamenaly velmi rychlé zařazení kombinace 30/10 a celkem nepříjemné rotování nohou. Říkal jsem si dlouho, že to nevadí, protože bike je primárně určen k jinému způsobu ježdění, ale přesto jsem podvědomě cítil přítomnost jakéhosi malého nedostatku. A potom přišlo řešení! Výrobce vypustil na trh systém Eagle s dvanáctipastorkovou kazetou s rozsahem od 10 do 50 zubů. Úžasné, ale ta cena! Za tu by se dal v pohodě koupit schopný hliníkový bike! Měsíc se však s měsícem sešel a na trh byla výrobcem vystřelena dvanáctková sada ekonomická v temně černém designu, jejíž pořízení se již zdaleka nezdálo nereálné. Začala mi vrtat hlavou, překvapivě ne po nějakém frekvenčním zážitku z asfaltu, ale když jsem se drápal s jedenáctkou do několika prudších stoupání za sebou v trochu vyšším tempu a najednou mi zničehonic vypověděl službu postranní vaz levého kolene. Tak to tedy ne, takovému utrpení musím pro příště zamezit, řekl jsem si a odhodlaně šel do dvanáctky. Její pořízení nebyl žádný problém stejně jako nasazení na bike. Stačilo si z netu stáhnout instalační návod a nastudovat video. Zároveň jsem si načetl zajímavé poznatky různých jezdců, kteří se v podstatě jednoznačně shodli na tom, že když dostali na pastorku maximálních 50 zubů, tak na předním převodníku paradoxně přidali také víc zubů. Dal jsem tedy na zkušenosti jiných a rovnou nasadil dopředu převodník 32. První seznamovací kilometry se nesly v duchu jemného dolaďování systému. Potom už jen nastal čas na pozorování a pocity. Záběry do pedálů v mírně profilovaném terénu byly u kombinace 32/10-50 v podstatě stejné, jako u předešlé 30/10-42. Byť byla sem tam znát lehce větší obtížnost v tahu, nic jiného zásadního se nedělo. Zjednodušeně - muselo se jen častěji řadit. Největší očekávání jsem měl z prvního prudkého výjezdu. Samozřejmě jsem hned najel na jeden ze známých trháků a s napětím sledoval, co se bude dít. V nejtěžší pasáži výjezdu, kdy jsem měl vždy slušně "zavzdušněno" snad se všemi systémy převodů, co jsem kdy používal, jsem ale ke svému potěšení pociťoval relativně dobře jezditelný rytmus. Možná tak jezditelný, jako nikdy předtím! A v tom mi bylo najedou jasné, že mám takzvaně vyhráno. Trochu jako smyslu zbavený jsem se hned dál a dál vrhal do všech známých "špeků", co v okolí city znám a dál a dál zkoušel, co s novým systémem převodů dokážu překonat. Ve finále stručně shrnuto - všechno, co v minulosti! Jen tak pro informaci, na tom asfaltu jsem se stejně dostal jako by nic na maximálních 32/10, ale výsledná rychlost, ta byla nyní znatelně vyšší, aniž bych nějak zbytečně přehnaně kmital nohama. Jenom se mi zdá, že vzhledem k potřebě ještě více intenzivního řazení, než u jedenáctkového systému, se brzy propracuji k pořízení řadící páčky lepší kvality. Ta z nejlevnější sady je sice fungující, ale její celoplastové provedení se nejeví tak přesné a ostře aretovatelné, jako u řadicích páček vyšších sad. A já si myslím, že při tak velké řadicí frekvenci je třeba kvalitu, aby člověk nemusel stále přemýšlet nad tím, jestli už je dořazeno, nebo ne. Učitě ano, do takového detailu můžu případně ještě zainvestovat. Takže, černý orel byl úspěšně vystřelen! Ať dlouho roztahuje svá mohutná křídla nad všemi bikovými pláněmi a pohořími, moc mu to přeji!

-©geri-