STUPAVA WINTER TROPHY 2018 - 20.-21.1.2018

SWT-MTB-2018.pdf (133736)

SWT-RUN-2018.pdf (110291)

SWT-KOMBI-2018.pdf (30953)

SWT-RUN-2018-PRETEKARI-LOUDA-TEAM.pdf (242789)

SWT-2018-LOUDA-BANDA.pdf (247280)

SWT-MTB-2018-StupněVítězů-Pretekárky.pdf (233807)

Stupava winter trophy MTB očima jezdce:

Tak jsem se po tříleté přestávce vrátil na MTB "winter-trophy" do Stupavy. A všechno bylo jinak, než dřív. Místo Cesty mládeže se startovalo přímo ve Stupave,  místo vykurovaného stanu byla obstarožní, i když útulná ubytovna, místo dárku pro startující byl veselý úsměv, místo prudkého kopce po startu byla dlouhá rovina, místo wapek v cíli byla řeka a místo vrtulníku létal nad hlavami jezdců orel stupavský. Každopádně krásná krajina i Biely križ zůstali, takže v poho. Juro říkal, že je kríza, tak asi ano. Každopádně si nestěžuji, protože nejdůležitější jsou lidé a ti zde zůstali pořád stejně dobří, stejně srdeční a stejně silně pro věc zapálení. A to je pro nás účastníky zájezdu nejdůležitější. Ale k samotnému MTB. V sobotu v 11:00 jsme vyrazili s našimi biky do čerstvého sněhu, napadeného o předchozí noci. Neúměrně dlouhou dobu jsem nemohl trénovat, tak jsem hned z kraje nasadil ekonomické tempo, které jsem odhadl jako optimální, abych vůbec dojel do cíle. Nakonec jsem tedy tu poměrně dlouhou rovinu po asfaltu hned po startu kvitoval s povděkem, protože jsem měl čas zahřát si svaly a nastavit optimální tep. Je pravda, že když se kolem mě přehnal poslední dres našeho týmu, trochu jsem znejistěl, jestli na to vůbec mám, ale pak jsem si vzpomněl, že zajíci se počítají až po honu a tak jsem se zklidnil. Když jsme v Borince konečně uhnuli z asfaltu vpravo, začala ta správná zábava. Hned první malé stoupání po betonce znamenalo zmatené seskakování některých bikerů z kol. Pro mě to bohužel znamenalo to samé, protože jsem neměl sílu rozhánět tlačící bikery svým hlasem. Naštěstí se po pár metrech dalo naskočit zpět do sedla a pokračovat dál. Následovalo pozvolné stoupání kolem Krčice do lesního porostu, kde se jelo do kopce až k prvnímu single trailu u Svaté hory. Zábavně houpavý trail končil malým technickým sjezdíkem na cestu kolem Vyhorené. Zde nás čekalo mírné táhlé soupání, které vyústilo k přejezdu lávky přes Vydricu. Za ní začalo "známé" několikakilometrové úvozové stoupání směrem k Bielemu krížu. Celou tuto cestu se přede mnou střídali v tempu Lála, Vendy a Verča. Jel jsem tedy za nimi a kamerou na své přilbě jejich výkon natáčel. Kousek před odbočením vlevo na finální trailík ke křížu se Vendy v trochu prudším stoupání lehce zavzdušnila, Lála na ni čekal a tak jsem pokračoval dál, abych natáčel osamocenou Verču. Ta se rvala s lehce zledovatělým povrchem statečně, i když úplně bez ztráty kytičky se jí ho zdolat nepodařilo. Konečně jsme dorazili na oblíbenou občerstvovačku, která v podstatě znamená konec vysokých tepů. Dali jsme si čaj, banán a po chvíli vyrazili dál, abychom moc nevytuhli. Hned za křížem je "legendární" sjezdík za Včelínem, zakonečný dřevěným mostíkem a prudkým výšlapem vlevo kolem stromů. Ten jsem ještě nikdy nevyjel, i když kdysi se mi to jednou málem podařilo. Za výšlapem následuje známý trailík a další lesní cesty, které jsou poměrně atraktivní a napomáhají bikerům k uvolnění napětí z předešlých téměř stálých stoupání. Místy byly tyto cesty rozbité, místy lehce zledovatělé, místy poutavě trailové. Skutečně potěšení pro tělo a mysl bikera. Slunce stále prosvítalo svými paprsky mezi stromy a mě to neskutečně bavilo, i když jsem jel poměrně pomalu. Rychleji mi to zkrátka nešlo. Najednou jsem se ocitl zase u Svaté hory, kde jsem chvíli jel v protisměru trati, aby mě pořadatel navigoval do tzv. jihozápadní smyčky závodu. Trasa vesele odsýpala dál, když tu jsem byl nasměrován z cesty směrem vpravo do lesa. Netušil jsem, o co jde, ale vzápětí pochopil. Začal dlouhý, poměrně ostrý bahnitý úvoz, jehož zdolání směrem dolů vůbec nebylo tak jednouché, jak se na první pohled zdálo. Pro jistotu jsem vytrhl pravou nohu z pedálu, spustil sedlo co nejvíc do rámu a začal se krosovým sesunem spouštět klikatící se stezkou. Po čase se mi zdálo, jako by tato stezka neměla konce. Potom se však přece jenom úvoz rozestoupil a já projel mostem přes řeku na louku, která mi byla trochu povědomá. V zatáčce už čekali přede mnou dojetí borci Louda-teamu a tak mi poradili, kam mám zatočit do cílové rovinky. Na cílové rovince mě ještě předjel mladík, který se za mnou vychytrale táhl snad posledních pět kilometrů. Ale nemusel mít obavy chlapec, já jsem sprintovat o v podstatě bezvýznamnou cílovou pozici nehodlal. Po projetí cílovým obloukem se za mnou objevila Verča, po ní za pár minut i Pája, Lála a Vendy, takže v podstatě všichni v pohodě. Jediné, co mě trochu zamrzelo, byl fakt, že mi kamera na přilbě nečekaně vypla už před úvozem, což mi obvykle neudělala, protože dokázala vždy vydržet dvě hodiny natáčení. Zřejmě se na baterii podepsalo chladnější počasí, než je v létě. Určitě považuji aktuální trasu "zimného" za dobrou. Kdo zde ještě nejel, tomu ji doporučuji vyzkoušet. Závěrem nezbývá tedy než jen doufat, že bratislavský župan bude příští rok více nakloněn propagaci kraje a přispěje na toto sportovní klání významněji, než letos.
-geri-