Zimní březen, 11.3.2010

Neskutečnej sněhovej vodvaz! Nejdřív proti proudu Dyje od Louky směrem ke studánce. Hned od studánky podél plotů k vilce u hlavního silničního stoupáku na kravák. Tam docela maso, dvě auta uprostřed cesty neschopná popojet ani o metr dál. O kus výš po skončení asfaltu obtížný hledání optimální stopy - ledíky pod čerstvým sněhem jsou prostě nevyzpytatelný. Po asi "jen" 45 minutách na vrcholu. Tudíž čas na 10 minutové focení na šutru. A pak rychle tu "kravinu" dorazit do Konic. Zde je přece plánovaný první občerstvení! A bylo vážně fajn! Přátelé Hostan, uzený, okurečky a trocha chlebíka. Zároveň však smutná holčina, která obsluhovala se sebezapřením po prej nedávný střevní peripetii. Nakonec stejně při placení úsměv vydala (divný?). A že jsme řezani tak jedeme dál směrem nad popickou kapličku, no a co! Sníh nesníh, jako by bylo jaro. Kupodivu naše hbitý nohy zvládly vše a za chvíli už za havranickým rybníkem ujíždíme směrem k chatě. A zase v poho! Pády žádný, tma jak v pytli, 10 čísel novýho sněhu, naše světla na řiditkách a tichá příroda okolo. Od Hnánic však pokračuje už jenom silniční kritérium. Vlastně, ještě Šatov a jízda "zadem" kolem Daníže pod železniční tunýlek - bezva zkratka bez problémů. Dál možno jenom v bodech - chvalovický sklepy, Chvalovice, Dyjákovičky, Vrbovec, Načeratice, Oblekovice a přes tovární čtvrť, riegrovku a palliardku do dásně. A tam, jako vždy - krásně... Hodný holky, dobrá plzíňka. Jinak, nějaký zvláštnosti? Jo: nepotkali jsme ani jednoho bikera (?!), zamrzly šaltry, brzdy, někomu i vidla... A zajímá snad někoho obligátní močení u píčuse? Asi ne... (chi chi)

Toľko to k tomutok. Louda, Pája, Léo.