Z Okříšek do Dalešic podél řeky Jihlavy, 11.10.2015

Druhou říjnovou neděli jsme se po delší době vydali na čistě bikerskou vyjížďku po moravských zákoutích. Louda zřejmě chytil druhou mízu a tak rukou na mapě načrtl trasu z Okříšek přes Dalešice směrem na naše city. Nejdřív jsme se však do Okříšek museli dostat, což bylo krapet obtížnější, protože kvůli odstávce tratě byla železnice v provozu jen ze Šumné. Ale protože jsme v lýtkách silní bikeři, nebylo pro nás velkým problémem se do Šumné vypravit po vlastní ose. A tak nás tuto 18 kilometrovou silniční zahřívačku celkem osm kousků ve složení Louda, Pája, Mára, Stehno, Saša, George, Vypravěč a Geri s radostí absolvovalo. Sotva jsme však zabrzdili biky na šumenském nádraží, rozplakal se Saša, že je mu zima a do oken odjíždějící soupravy nám nečekaně brzy mával smutně na rozloučenou. My ostatní jsme své vysportované postavy, plné velkých břišních svalovodů, zabořili do sedadel Regiošupu a začali netrpělivě odpočítávat stanici za stanicí směrem do Okříšek. Už dlouho před Okříškami jsme všichni jako jeden stáli vzorně oblečeni v přilbách s batohy na zádech u zakotvených biků a vyhlíželi spásnou cílovou stanici. Potom jsme za všeobecného nadšení otevřeli dveře Regíny zeleně svítícími tlačítky a dychtivě vyjeli do chladného vzduchu na nádražním perónu. Stehno vyjel dokonce tak razantně, že se hned po pěti metrech jízdy poskládal i s bikem přímo na beton. No že by nějak zvlášť překvapil, to teda vůbec, chlapec jeden. Zřejmě ho rozhodila ta dvoucentimetrová spára mezi panely, nebo co… :-) Ještě za všeobecného smíchu z této taškařice jsme se v Nových Petrovicích spustili přes louku na turistickou červenou, která se měla na dlouhou dobu stát našim věrným kamarádem. Nejdřív jsme vystoupali po asfaltu pár metrů do Petrovic. Zde jsme zkušeným okem našli v podstatě novou cyklostezku, vedoucí kolem Červeného mlýna směrem ke studánce Pod Novou vsí. Od studánky, která je v těsném sousedství hlavní silnice mezi Novou Vsí a Třebíčí, jsme pokračovali kolem břehů řeky Jihlavy trasou Pod Besídkou, Padrtovým mlýnem a kótou 462 až do Řípova, což byla poslední ves před cedulí Třebíč. Po vjezdu do Třebíče jsme ztratili z dohledu turistické značení, ale po chvíli tápání jsme ho zase našli. Po pravém břehu řeky Jihlavy jsme dojeli na třebíčské Karlovo náměstí. Hned na kraji náměstí v jeho levé části nás zaujalo rychlé občerstvení u Grand Hotelu. Objednali jsme si zde spoustu „dietních“ lahůdek a v přilehlém hotelu, na jehož zahrádce jsme se utábořili, i adekvátní „dietní“ nápoje. Provedli jsme takzvaný snídaňooběd, který nám však trochu zhořkl při závěrečném placení, kdy lehce astronomické ceny hrubě nekorespondovaly s nevalnou kvalitou nabízených produktů. Prostě Grand… :-( Z karláku jsme průjezdem do Vnitřního města přejeli lávkou přes řeku na její levý břeh, abychom se pokochali vyhlídkou pod Hasskovou zahradou i divokými vodami splavu před Smetanovým mostem. Za mostem jsme už znovu po pravém břehu Jihlavy dojeli po točivé a stoupavé stezce k můstku přes Sportovní výpadovku z Třebíče. Můstek byl zrovna v rekonstrukci, takže jsme ho museli překonat lehce akrobatickým způsobem. Potom jsme sjeli pod železniční viadukt, za kterým se trasa prudce zvedala kolmo vzhůru. Nezbývalo, než asi 50 metrů tlačit biky směrem k nebesům. Poté se profil naštěstí uklidnil a my pokračovali po okraji lesa lehce zvlněným terénem kolem rozcestí na Dobnavce směrem na Hluboček. Asi kilometr před Hlubočkem nás však čekalo ještě druhé prudké stoupání s biky na zádech. Nakonec jsme vyjeli u silnice kousek od Vladislavi. Ve Vladislavi jsme se správnou křižovatkou vydali do lehkého silničního stoupání na Číměř. Protože jsme si však špatně nastudovali trasu na mapách, v podstatě omylem jsme před Číměří zase sjeli na červenou turistickou, která však v tomto úseku je skutečně striktně turistická, takže další zdolávání náročných úseků s biky na zádech bylo bohužel nucenou nezbytností. Kousek za Číměří jsme však už tu správnou cestu trefili a rozjeli se lesy nad Dalešickou přehradou kolem Jirkasova Mlýna, Číměřského či Noserského potoku až na křižovatku u Žlebu. V původním plán sice bylo, pokračovat lesy až do Bařiny, ale letmý pohled na hodinky nás přesvědčil o tom, že je třeba provést operativní upgrade trasy. Ty prudké cykloturistické výšlapy nás prostě zdržely víc, než bylo plánováno. A tak jsme přes pole přejeli do Plešic, z Plešic po silnici do Valče, abychom se pak vydali zase trochu směrem zpět ke Stropešínu, před kterým jsme uhnuli vpravo do polí a postupně sjeli až kolem rybníku Bezděkov do Dalešic. Z této části vůbec nejzajímavější byla nově vybudovaná cyklostezka mezi rybníkem a Dalešicemi, která se nesmyslně chlubila cedulí s údaji délky 1,66 km za bratru 9,3 miliónů korun (!) To by nás zajímalo, kdo si po realizaci této cyklostezky postavil novej barák… No nic, pryč od klasické české sody. V Dalešicích pro nás byla zastávka zcela jasná – Akciový pivovar, jeho místní vyhlášená restaurace a samozřejmě originální vonný, třpytivý mok s přísadami chmele, vody a dalších ingrediencí. Takže přesně dle pohádkového rčení jedli, pili hodovali, jsme vyzkoušeli snad polovinu jídelního i nápojového lístku a naše spokojené tváře dávaly najevo, že tohle je ta správná trefa do černého. Avšak každá pohádka jednou končí, tudíž končila i tahle. Vůbec v okamžiku, kdy po zaplacení všech členů výpravy nám obsluha restaurace hlásila ještě přebytek tří nezaplacených nápojů… Prostě, jako téměř vždy v každé hospodě si i zde číšníci myslí, že cyklisté ve skupině jsou tupí pitomci a nedokážou si zapamatovat jedno jídlo a dva, tři nápoje. Smutný, ale v našich končinách bohužel vžitý, hloupý standard – neboli, česká soda podruhé… Chjo :-( Ještě jsme ani pořádně nestačili vstřebat tento platební šok a už jsme se jako mávnutím kouzelného proutku loučili v Únanově s Márou před jeho domečkem-hříbečkem. Malá Natálka nám mávala z okna a my se vydali cestou přátelství na závěrečný session do Dásně. Zde jsme v našich resumé uznali, že trailování, především mezi Třebíčí a Dalešickou přehradou, bylo překvapivě náročnější, než jsme původně očekávali. Ale každopádně nás, až na pár malých detailů, nezklamalo. Takže, jako vždy, bikování zdar a nikdy jinak! :-)

Bikeři kraje Vysočina Geri, Stehno, Louda, Vypravěč, George, Mára a Pája