Vlakovka k Bílému potoku, 28.9.2011

Státní svátek, Den český státnosti, znojemský vlakový nádraží a na něm ve tři čtvrtě na sedm ráno pět joudů s bikama. Entuzialista Louda vymyslel vlakovku k Bílýmu potoku u Brna. Soukáme se do vagónu, biky zavěšujeme na stojánky. Současný moderní soupravy jsou plný elektrickejch triků, což dřív nebejvalo. Sedíme naproti toaletám, do kterejch se otevřou půlkulatý dveře po stisknutí tlačítka, zavřou po stisknutí druhýho, zamknou po stisku třetího a spláchnout voda se dá po stisku čtvrtýho. Stejně tak venkovní i vnitřní dveře soupravy. Prostě, paráda! Krásná záminka k tomu, aby se z Loudy hned stal vrchní mačkač úplně všech kulatejch svítících koleček, co jsou k dispozici… No, po dvou strastiplnejch přesedání nakonec dojíždíme do Brnclu. Co nejrychleji se přesouváme na cyklostezku u Svratky. Proti proudu řeky se snadno dostáváme až pod betonovej sarkofág brněnský přehrady, kde děláme „pamětní“ fotky. Pak stačí vytlačit jenom pár schodíků a jsme téměř u přístaviště, kde máme scuka s betelným brněnským bikerem Marcelem. S ním si ujasňujeme další trasu, dáváme občerstvovací nápoje a potom už konečně vyrážíme do terénu. Marcel nasazuje zpočátku slušný tempo, avšak vydrží mu tak do třetí zatáčky druhýho kopečku. Pozvolna stoupáme pod Chvalovku a pak jedeme k Horákovu žlebu. Následná stezka k Helenčině studánce je však krásná.  Kouzelně se točí tu doprava, tu doleva. Za Helenčinou studánkou nasazujeme k pekelnýmu sjezdíku po široký lesní cestě směrem do Helenčina údolí. Svistot větru v otvorech přileb se zvyšuje, koutky našich úst jsou doširoka, pneumatiky biků se málem svlékají z ráfků. No jen tak dál! Po zklidnění adrenalinů pokračujeme přes Hvozdec do Javůreckýho polesí. Nejdřív se začíná krkolomným kořenovým výjezdem, ale pak už se jede po docela slušnejch lesních cestách. Dojíždíme do Javůrek a pokračujeme skoro vedle „déjedničky“ přes Domašovský lesy do Lesní Hluboký. Začínáme mít hlad a tak na rozcestí před vsí posíláme Loudu na výzvědy. Když se dlouho nevrací, vydává se ho Geri hledat. Za chvíli vidí Loudu opřenýho o plot ovocnýho sadu. „Snad jsme ti říkali, ať hledáš hospu, a né že tady budeš žrát jablka!“, obořil se na něj Geri už z dálky. Ale Louda zůstal v klidu a ukázal směrem do koruny jedný jabloně se slovy: „Já žádný jablka nežeru, všechno je jinak, tady jsou na stromech krásný veverky!“ Geri hází pohled do stromů a padá mu čelist. Na žebříku tam stojí nádherná černovlasá černooká dívka, stydlivě se dívající do země. Zrovna postupně přijíždějí další bikeři a údiv na tou „veverčí“ nádherou nebere konce. Nakonec se s ní vesele i smutně loučíme a jedeme na kus žvance k nedalekým Devíti křížům do hotelu Annahof. Na zahrádce tohoto zařízení dáváme odpočinek, jídlo i nápoje. Asi po hoďce se zvedáme a jedeme na to nejdůležitější – k Bílýmu potoku. Nejdřív musíme sjet náročným lesním úvozem a pak už to začíná! Po proudu potoka směrem zpět na brněnské prýgl. Pojem bikový nirvány se tady stává nefalšovanou skutečností. Brod střídá brod, stezka se vine tu přes kořeny, tu po louce, tu vyjíždí i vysoko nad potok. Těla nás všech jsou do pasu mokrý, tváře zapocený, biky špinavý, ale svět se zdá v tu chvíli neuvěřitelně krásný. Občerstvovacích stanic po trase je dostatek a tak se chce všem křičet radostí. Na jednom z posledních brodů stezky má nakonec malou havárii Mára. Nezdolává pár větších kamínků a ustýlá si levým bokem přímo do vody! A ještě si trochu odírá kolínko. Njn, i mistr tesař se utne, protože Márovi šly brody dřív vždycky dobře.  Potom dojíždíme do Veverský Bítýšky a hned najíždíme na stezku po levým břehu prýglu. A dostavuje se nirvána číslo dvě! Tato neskutečně zábavná nádhera však tak jako tak po několika kilometrech končí příjezdem zpět na hráz. Nic netrvá holt věčně. Znovu v přístavišti smejváme nápojema prach a sucho na našich jazycích. Uzavírá se zde čistě biková část našeho okruhu. Stejnou cestou přes město, jakou jsme jeli od nádru k přehradě, jedeme zase zpět. U Pisárek se loučíme s Marcelem. V prostoru Červenýho kopce najednou Geri s Pikim nasazujou zmatený závodní tempo a utrhávají se ostatním. S velkým náskokem dojíždějí na nádr, kde se Geri jako o život shání po lístku a zpětným spoji, protože čas už přece strašně pokročil, ne! Úplně vystresovanej se nakonec s vlastním lístkem objevuje zpět v hale nádru, kde už jsou i ostatní. Koukají na něho nechápavě, když křičí: „Co tady čumíte, rychle kupujte lístky, za čtyři minuty to jede!“ Potom si všímá výrazu v jejich tvářích, a tak se dívá na světelnou ceduli, pak na svý hodinky, pak znovu na světelnou ceduli… a nakonec se sesouvá na lavici s hlavou schovanou v rukách. Ano, 17:45 opravdu není 18:45, kdy má vlak jet… :-) Ale Geriho tragikomedie tohoto dne ještě není u konce. Po hodině odpočinku se všichni přesouvají do vysněnýho vlaku. Pája kouká na geriho lístek a jen tak ledabyle poznamenává: „Myslím, že tady by měl bejt ten lístek nějak označenej“. Geri, kterej jel pořádným vlakem naposledy v minulým století, se vydává pro jistotu zeptat se venku stojícího průvodčího. „Ale jistě, ten lístek je neplatnej, musí se označit támhle v tý žlutý krabici“, říká průvodčí a ukazuje na asi třista metrů vzdálený zařízení na sloupu. „Ale zkuste to stihnout, ještě nám svítí červená“. Geri dává ruce na hruď a sprintem utíká ke krabici. Zasouvá lístek, v krabici zahučí, Geri rychle vytrhává lístek a sprintuje zpět. Průvodčí si lístek prohlíží a říká: „No jo, ste ho asi vytáhl moc rychle, nic na něm není! Zkuste to ještě jednou, pořád svítí červená“. Geri vyvalí oči, ruce na hruď, a sprintuje podruhý k tomu žlutýmu zázraku. Na pokraji zhroucení dobíhá znovu zpět k průvodčímu a ukazuje opět lístek. „No vida, teď už je to dobrý“, říká průvodčí a stěží zadržujíce smích dává píšťalkou pokyn k odjezdu.  Proč si nedat po osmdesáti kiláčcích na biku ještě sprint na dvakrát šestset metrů, že… :-) Za dvě hoďky potom nás vítá opět znojemský nádraží. Z něho jedeme rovnou na pár nápojů do Dásně, ať tu sváteční taškařici tak nějak důstojně uzavřeme. Nakonec k nám ke stolu přichází i Bublajda, jedoucí zrovna kolem, a dává tak svojí přítomností tomuto heroickýmu dni krásnou tečku.

Bikeři od Bílýho potoka a okolí: Louda, Piki, Marcel, Geri, Mára a Pája.