Vlakovka čtyři šest, 20.11.2010

„Nic se nebojte, Louda to tam zná…“ Ano, prosím vás, kdyby náhodou chtěl někdo ještě v budoucnu uvěřit takový strašný větě, ať se okamžitě přihlásí! Dostane zdarma náležitý školení o tom, jak velká je to lež a jak malá je to pravda! No, na geriho narozky jsme prostě dali takzvanou vlakovku pod loudovým vedením a… a málem jsme dojeli místo do city do Třebíče… Ale abychom nepředbíhali. Přesně v jedenáct čtyři nasedáme do vlaku jedoucího směrem na Okříšky. Karlos, kterej se k nám vůbec poprvý dneska připojil, vjíždí do dveří vagónu oproti ostatním přímo na svým zánovním erbéčku! Asi se tak cítí jistěji… Hned se pak snažíme zakotvit kola podél stěn vagónu, když tu se nám za zádama zjevuje čtyřprocentní průvodčí a nasládlým hláskem nás upozorňuje, že „tákto pánové teda néé!“ a hned organizuje náročnej přesun všech kol úplně jinak. No je ve vlaku těžkej šerif, ještě k tomu evidentně připálenej, tak raději neodporujeme. Nakonec usedáme do sedadel, ale nevydržíme v klidu moc dlouho, protože naplánovaná cesta vlakem není dlouhá a čas rychle utíká. A tak Orra vytahuje zničehonic úhledně zabalenej balíček a gratuluje Gerimu k jeho narozkám – kovová plácačka a v ní nalitá zelená! Pája, aby nezůstal pozadu, okamžitě vytahuje z batohu litřík vínka a „medaili“ ze dvou baterek R2032 a v gratulacích pokračuje. No a pak se přidává hned Louda, kterej vytahuje dres s nápisem „MTB IS FREEDOM“… Docela zaskočenej a lehce dojatej Geri neví, co si o tom má myslet. Tolik dárků už dlouho nedostal. Ale aby to neměl tak „lehký“, tak mu Louda daruje ještě kompletní výbavu operačních pomůcek, aby se prej, až vyjedeme do bahna, moc neušpinil. Prostě, jako vždy od Loudy, dárek-nedárek, kterej spíš obdarovanýho potrápí, než pohladí. No nakonec je samozřejmě ještě ve vlaku, než dojedeme do Vescí, vše vypito, vyzkoušeno, rozbito. Ve Vescích vystupujeme a následuje první pohled odborníka Loudy do mapy. Kouká, kouká a pak ukazuje, kam se máme rozjet. Karlos se pro jistotu ještě jednou dívá to rozevřený mapy a hned rozhoduje, že máme jet úplně naopak, než ukazoval Loudič – ten měl totiž mapu natočenou naopak… Do nedalekých Lažínek tedy dojíždíme zatím bez problémů. Z Lažínek má Louda v plánu jet přes pole Na Širokých k hájence u Ochože, odsud pak na Ohrazenice. A tak jedeme a jedeme a… a vyjíždíme v Blatnici! „To neva, v poho, takže teď zatočíme doprava, po silnici do Ohrazenic dojedeme a ve vesnici nejdřív doprava a pak doleva a sme na původní trase“, říká Louda přesvědčivě. Sedá do kola a vůbec si neuvědomuje, že sme stále ještě v Blatnici. A tak jede nejdřív doprava a pak hned doleva… Teda s tím malým rozdílem, že o vesnici dřív. než měl! A tak jedeme a jedeme a… a vidíme krásnej zámek, kterej nám „cosi“ připomíná… No jasně, Jaroměřice nad Rokytnou! Tak to opravdu nejsou Ohrazenice! Ze samý radosti, že sme aspoň někam dojeli, dáváme občerstvení. Z Jaroměřic ale už každej tu žlutou turistickou, která vede kolem říčky Rokytný, notoricky zná a tak se konečně naše cestování umravňuje. Do Třebíče se už určo dneska nepodíváme. Ostatně, Loudu sme přestali raději poslouchat. A tak dojíždíme do Příštpa, kde začíná konečně ten pravej terén. Postupně projíždíme kolem Březinový skály, Tenátnice, Spálenýho dubu a Liborky k Pulkovskýmu mlejnu. Odsud pokračujeme krásnou lesní stezkou, hojně zasypanou listím až do Pekla. Tady zjišťujeme, že žlutá začíná bejt po pravým břehu dost turistická a čas se přitom už nepříznivě posunul, a tak vyjíždíme na nedalekou silnici. Po krátký poradě se rozhodujeme už jenom pro další striktně silniční přesun přes Slatinu a Střelice do Jevišovic. U Melounů stíháme jedno rychlý občerstvení, kdy Karlos bez zastávky pokračuje sám na city. My po chvíli taky pokračujeme směrem na křižovatku U lomu, od který valíme na Jankovec a pak na Kocandu. Odsud přes Plenkovice a silnicí do city. Na aralce šplícháme hustě zabahněný biky a rychle se přemisťujeme do Dásně. Rozdivočenej Louda otevírá dveře hospy, zakřičí heslo „čtyři šest“ a hned se vrací ven na lavičku. Zmatená číšnice donáší čtyřem lidem šest pivek, protože samozřejmě nepochopila, co ta vyřčená objednávka znamenala. No to ale neva, my to víme přesně. Prostě, dnes to byla vlakovka čtyři šest. Neptejte se prosím nikdo, kolik že sme urazili kiláků. To je přece úplně jasný…

Čtyři šestkaři: Geri, Louda, Pája, Orra a Karlos.