Uzená, 6.5.2010

Po ránu chcanda, odpo legranda. Prostě májovej den. Crazy dojíždí na sraz v doprovodu novýho bikera s dlouhejma blond vlasama. Je to Vojta. Přesně ten týpek, co loni při Velký ceně Znojma dva metry před cílem zvedl svůj bike na oslavu vítězství na zadní a… spadl. Rychle překonáváme město až k „aralce“. Za Fordem vjíždíme klasicky do lesního porostu. Nejedeme však jako obvykle vpravo dolů ale objíždíme celou vodárnu kolem plotu a když už sme skoro zpátky ve městě strháváme řidítka doprava do celkem slušnýho sešupu dolů k silnici na Hradiště. Pak doprava kousek po ní a hned vjíždíme na gránickou cestu kolem „pivcáku“ směrem k hájence. Než k ní dorazíme, děláme na Gránickým potůčku novou sadu brodících fotek. Samotnou hájenku dáváme opět jako posledně levou stranou, protože na kolmo to po dešti nebylo nikdy nic moc. A my nechceme, aby nám hned ze začátku lítal kouř z uší při dvěstě tepech… Lesík směrem na Citky profrčíme poměrně rychle. Vyjíždíme na silnici do Bezkova. Pavlik nasazuje smrtící tempo, jako by se už viděl před nějakým imaginárním cílem. Za Bezkovem mu však proti docela hustýmu větru brzy dochází dech a v Podmolí už v místech, kde jiní jedou na velkej, šmrdlá prostřeďák. U rybníčka má Laďa dle očekávání zavříno a tak se „urážíme“ a jedeme dál po silnici až do Lukova ke Hrickům. Tady se svolením paní hospodský vytahujeme uzený mazivo, okurky i brzdu a hltáme, až se nám dělají boule za ušima. Nějakej místní porouchanej klučina na kolečkáčích se mezitím pokouší svojí neobratnou jízdou rozcentrovat Pavlikův vzorně zaparkovanej bike. Jako zákusek za uzeným dáváme „hónanovský“ brambory a razíme dál. Projíždíme Lukov až na bejvalou signálku za Novou vsí. Odsud se vydáváme na Příčky. Zde točíme zase do lesa směrem na Novej hrádek. Po asi půl kiláku zahejbáme vlevo. Přes Vlčici sjíždíme ke žlebáku. Odsud stoupáme po červený a za Lipinou dáváme směr vpravo, až dorážíme k Liščí skále. V krátký kochací desetiminutovce mastíme taky tady pár fotek. Pokračujeme směrem na Šobes. K Dyji však sjíždíme profláklým sjezdíkem vpravo po modrý až k zadní visutý lávce. Geri to docela brutálně pouští, ale Vojta se ho úplně bez problémů drží. Šikovnej klučina! Za přední lávkou uhejbáme doleva na fialovou, kterou se postupně dostáváme přes Havraníky do Popic. Tady dochází v krátkým časovým sledu ke dvěma výbornejm taškařicím na zadní stezce. Nejdřív si Louda, zřejmě pod dojmem, že spešl v celopéru je něco nadpozemskýho, ustýlá kachním pádem přes řidítka přímo u krásně renovovanýho antoníčka. Nakonec vše svádí na zelený blbečky, kteří tam určo ten odtokovej žlábek udělali naschvál. Prej tam nikdy nebyl. Ostatní ví, že byl, jenom nebyl tak pěkně opravenej. No o pár metrů dál přichází další prča. Kuře, kterej už několik kiláků předtím hrdinně projížděl všechny kaluže se slovy, že horší už to bejt stejně nemůže, se najednou předním kolem boří do neuvěřitelně hlubokýho bahýnka! Je rychle tasen foťák a dělá se pár snímků. Ostatní dávají poplašeně zpětnej chod a vrací se oklikou na silnici. V Konicích dojíždíme k hospě a vidíme zaparkovanej bike Kuřete, kterej, protože v letargickým afektu brodil bahnem dál napřímo, byl u výčepu oproti ostatním dřív. Po jednom vyprošťováku kmitáme na kravák. A protože správní řezani ho sjíždí vždy na kolmo, není co řešit, jede se kolmo od zesilovače. V tomto sjezdíku Geri konečně trochu utrhává Vojtu i Crazyho. Od mostu se vydáváme proti proudu gráničáku až k „aralce“. Tady se dnešní okruh uzavírá. Trochu sprchujeme biky a pak se limonádníci Crazy s Vojtou loučí a vyráží na Olbram. Zbytek neomylně nabírá kurz Dáseň. I když Kuře hází poznámku, že příště už by to mohl bejt konečně i Statek. V Dásni čeká překvapení v podobě nový obsluhy. No, na tu si budeme muset asi trochu zvykat… Ale kozlík je jako řemen! A to je tak fšecko.

Bikeři jako řemen: Louda, Pája, Geri, Kuře, Crazy a Vojta.