Túra na Helfenburk, 13.5.2012

Je květnový nedělní ráno a venku nás vítá studený slunce s šesti stupni celsia vzduchu. Ale jsme rádi aspoň za to, protože ještě v sobotu celej den chlejstalo. Naplánovali jsme si túru přes dva kopce jižních Čech a určitě ji nechceme předem vzdát jen tak bez boje. Přidáváme do batohů o něco víc zateplujících doplňků a krátce nato zaklapáváme tretry do pedálů. Jako první nás čeká nedaleko vzdálenej vrchol Skočickýho hradu v nadmořský vejšce 666 metrů! Příznačně ďábelská vejška... Plíce nemáme moc roztáhlý a tak to bereme ze základy ve Skočicích neznačenou cestou směrem vpravo na jihozápad kolem rybníčku Poláček do lesů. Po kratším stoupání se napojujeme na lesní cestu, značenou zelenou značkou. Postupným houpavým výjezdem dojíždíme na křižovatku pod hradem, z níž napřímo vede místy technicky docela náročná kolmá stezka rovnou ke zruinovaným základům dávný stavby. Celkem bez problémů dojíždíme k ďáblovu milníku. Kuře začíná mít zaječí úmysly o návratu zpět, protože se mu nedostává sil, vynaloženejch o poslední noci. Pak však svůj úmysl mění a my se vydáváme k dalšímu bodu dnešní túry – hradu Helfenburk. Nejdřív je třeba sjet docela slušnej sjezdík po zelený značce k nejbližší lesní cestě. Louda s Gerim jsou zde u vytržení, protože jejich Reverby poprvý naplno ukazujou svůj praktickej účel na biku. Zatímco Kuře jde pokorně z kopce pěšky se svým chrtím Pellsem a Pája se s velkou mírou opatrnosti spouští pomalu a opatrně v pedálech, Louda s Gerim sviští dolů se sníženejma sedlama, jakoby se nemetlo. Na lesní cestě se potom pokračuje směrem vpravo a hledá se ta nejoptimálnější cesta do nížiny. Finální výjezd nás čeká ve Sviněticích. Odsud se přesouváme po luční cestě proti proudu nedalekýho potůčku do Budyně. Místní bodrej ogar všem ukazuje další směr, a to pár metrů za vsí z hlavní silnice vlevo stoupáním do blízkýho lesíka kolem ohrad plnejch divokejch mladejch bejčků, kteří se na projíždějící bikery vyhrůžně divají a zlověstně pohrabávají kopejtky. Za lesíkem následuje nádhernej postupnej výjezd přes louky, evokující vzpomínky na Švýcarsko a podobný lokality.  Po pár kilácích přejíždíme u kříže silnici mezi Krajníčkem a Měkyncem, přičemž se na obzoru v lese objevuje mezi stromy silueta zříceniny Helfenburgu. Teď k ní ještě dojet. A tak stoupáme po levý straně kopce Duškovec, dokud nenarazíme na modře značenou stezku stoupající mezi stromy. Řadíme pokorně kašpárky a vydáváme se na ni. Po úvodním výjezdu následuje jedna krásnější scenérie za druhou. Stezka totiž vede přesně po hraně vrstevnice, kdy pohledem vlevo je možný spatřit malebný údolí pod náma nebo pohledem vpravo krásnej hustej les. Je třeba otevřeně přiznat, že biková nirvána dne se tady stává pohádkovou realitou. V jedný části neodoláváme a pořizujeme si navzájem v krásný přírodě akční snímky z jízdy. Po zhruba dvou kilometrech se zjevuje mezi stromy Helfenburk. Krásná, zachovalá zřícenina hradu, hodna zevrubný prohlídky. Ustájujeme biky pod zámkem s alarmem a jdeme na průzkum. Na úvod dáváme na posílení nápoje a buřty, který nám ochotně připravuje zajímavá figurka, obývající čarodějnou chatu v dolním nádvoří. Kolem procházející herečka Libuše Švormová s jakousi partičkou poznamenává, že "ti cyklisté mají na sobě docela praktický trenýrky“... :) Postupně šmejdíme po celým torzu kamenný stavby. Nakonec ze zadní vyhlídkový věže pořizujeme solidní snímky dalekýho okolí.  Z Helfenburku odmítáme sjet po nudný přístupový silnici a tak se spouštíme kolmo od hradeb po značený turistický červený. Je třeba přiznat, že na asi 15 metrovej úsek jinak parádního dlouhýho sjezdu si netroufáme ani se zasunutou sedlovkou. Po dojetí k silnici následuje asfaltový kritérium přes Štětín, Útěšov a kolem Záhubovskýho rybníčku znovu do Svinětic. Odsud pak terénem kolem velkýho rybníku Rozbud, kde se k našemu překvapení nachází chatová osada alá Vranovská přehrada, projíždíme do Vitic. Chvíli tady trochu marně hledáme ten správnej směr vzhůru do lesa, kde máme kdesi nedaleko protnout červenou trasu, vedoucí z Krašlovic. Nakonec se nám to daří, červenou protínáme a delší jízdou po neznačený lesní cestě se vracíme zpět na základnu ve Skočicích. Skutečně krásnej bikovej zážitek. Kdo nezažil, nepochopí. Proto se sem vydejte taky, stojí to za to…

 Louda, Pája, Kuře a Geri