Tuning test.

Asi jsem člověk, odsouzený k celoživotnímu tuningu! Asi jsem ladič, který cítí potřebu, vše kolem sebe ladit do posledního detailu. Ale já si vážně nemyslím, že bych byl ze zásady nějaký stále nespokojený prudič! To určitě ne! Spíš je to z mé pozice jen z nouze ctnost, protože nikdy nemám k dispozici hotový produkt, citlivě odladěný přímo od výrobce. Vlastně, kdysi, jednou, už docela dávno, jsem měl. Ale občas se stane, že dostanete zdarma jako náhradu za starý poškozený základ nový základ ke starým doplňkům, ale jak to bude dohromady ladit, už nikoho nezajímá. Samozřejmě se za ten nový základ nezlobím, samozřejmě je to lepší, než vydávat vysoké finanční sumy za nový, kompletní celek. Stačí ten nový základ doplnit sériovými věcmi a jede se dál. Ale potom vždy zákonitě musí přijít období testování, období přemýšlení, období doladění. Protože, ať si namlouvá kdo chce co chce, harmonie biku je to nejdůležitější, co v terénu požadujeme. Bohužel já jsem tu správnou harmonii až do teď hledal. Náhle mě ale přestalo bavit, podfoukávat vzduchovou patronu sériového Talasu pod limit, přestalo mě bavit, stále laborovat s mírou jeho odskoku nebo s nejnižším možným tlakem, nafoukaným do přední pneumatiky. Pocit optimální, předozadní harmonie vidlice a tlumiče, se totiž, až na krátké výjimky, stále nedostavoval. A tak jsem si jednoho večera vzpomněl na osobu, všemi bikery familiérně nazývanou Milan. Osobu, do té doby pro mě neznámou až záhadnou, na kterou však pěli chvalozpěvy účastníci Čemba víkendů, diskutéři na různých internetových fórech i jiní.  Osobu ladiče, která prý dokáže vykouzlit ze sériových vidlic zázraky. Pocítil jsem náhle hřejivý a příjemný pocit naděje, že jsem našel spasitele mého problému. Podařilo se mi Milana kontaktovat. Čišela z něj jakási ostražitost spojená až se znechucením z některých lidí, ale vyslyšel mě. Byl jsem ujištěn, že citlivost Talasu se po jeho tuningu zvýší na lepší úroveň, než citlivost sériově prodávaného Floatu! A to si myslím, že za pokus stojí. Netrvalo dlouho a Talas putoval do dílny kdesi u Kladna. Zhruba za čtrnáct dní se mi vrátil a já jsem ho netrpělivě, byť pečlivě, nainstaloval zpět do biku. Ne, nepřifoukl jsem vzduch patrony do limitu, ne, nenafoukal jsem hned přední pneumatiku víc natvrdo. To by nemělo smysl, to bych tak zřetelně nepoznal případný rozdíl. Vše jsem v podstatě nechal, jak bylo nastaveno před tuningem. Trvalo to sice ještě pár neskutečně dlouhých dní, než jsem měl příležitost vyrazit do terénu, ale potom už konečně nastal ten okamžik! Nasedl jsem na bike, namířil si to kolmo přímo proti obrubníku a… A ucítil jakoby víc uhlazený náraz, než dřív. Vyjel jsem na úsek, kde jsem věděl, že existuje zamrzlá stopa od zadních pneumatik traktoru na polní cestě. V podstatě dokonalý testovací polygon! Pár týdnů předtím jsem zde jel ještě se starou konfigurací přední pružící jednotky. A hle, tentokrát spousta jemných nárazů, když kolo přejíždělo jednotlivé obloukovité výlisky traktorové stopy, jakoby trochu víc mizely v těle vidlice. Určitě se tolik nepřenášely do řídítek a rukou tak, jako dřív. Pája, co jel za mnou, procedil, že ten úsek byla docela slušná masáž.  Já jsem mu však jen lakonicky odpověděl, že ani ne… A o to asi jde! Vypadá to tedy, že tuning vidlic skutečně funguje. Upřímně, ze začátku jsem očekával dokonce i trochu víc, ale myslím, že v teplotách -3 stupně a v 5 centimetrech sněhu nemůžu hned chtít zázraky. Počkám ještě na jaro, počkám, až bude tak kolem +10 stupňů, až bude sušší, tvrdší terén. To už by určitě neměla být jakákoliv součást vidlice žádným způsobem zatuhlá a pak, pak se vrátím! A se mnou, se mnou přijde… - zákon? Ne, to ne, ale finální verdikt určitě :-)

-©geri-