Tropickej Vrancl, 10.6.2010

Vo tom, že se svět docela zbláznil, už není třeba vůbec přemejšlet. Ty teplotní skoky sou úplně na paličku! Jeden tejden sháníme málem svetry, druhej tejden bysme jeli nejraději nazí, jak prudce valí slunko. Tropy hadra! 32°C ve stínu! Přesto stojí Kuře a Geri ve čtvrt na pět u hřbitova, připraveni vočekovat, jestli dneska v tom vedru fakt zakalí, nebo ne. Crazy s Vojtem mají lehkej skluz a tak se jim voperativně mění místo scuku na most u nový nemocnice. Po pár minutách se tam fakt všichni scukáváme a když chceme šlápnout do pedálů, jede kolem nás zrovna Kožuch na svým voranžovým Spideru. Tak se přidává kousek štreky po Přímětice s náma. U přímětickýho rybníka na návsi se vod nás zase vodpojuje. My, ve snaze vyhnout se tý vodporný vobjížďce plný aut, jedeme nejdřív směr Mašůvky, ale pak se přes pole vracíme na silnici do Plenkovic. Vodsud přes Kocandu a Jankovec dojíždíme postupně až do Vranovský vsi. Nakolmo přejíždíme hlavní jihlavskej tah a pomale stoupáme po levým úpatí tamnější Kraví hory. Lesem projíždíme až na křižovatku do Štítar. Tady na žhavý silnici Crazy obligátně chytá svoje strojový tempo, kterýmu se bez problémů Vojta přizpůsobuje. Gerimu s Kuřetem nezbejvá, než se přidat taky, i když se před výjezdem předem dohodlo, že v tom vedru to dělat nebudem. Njn… To sou ti silničáři na bajcích! Levá, pravá, seno, sláma, levá, pravá, seno, sláma… Až při vjezdu do Štítarskýho lesa u Helenina dvora vjíždíme zase do stínu. Trasu na hráz si protahujem průjezdem kolem Husity, Sandála a pak zpět podél vody přehradní nádrže až k mostu přes Švýcarák. Máme kupodivu nějak rychlej čas příjezdu. Nj, nejede s náma dneska Louda, to bude asi vono. Neomylně parkujem U vodnáře na zasloužený vobčerstvení. Paní vedoucí má hned v zásobě plno vtipnejch poznámek vo naší poslední návštěvě, kdy nás z dešťovýho zakletí vysvobodila až taxikářka Áďa. Dneska však žádný mraky absolutně nehrozí, to sme teda klidní! Vod vodnáře se vydáváme přes hráz směrem na samotnej Vrancl. U gaganský hospody točíme náhle levou dolů, kolmo krátkým sjezdíkem ze stráně po louce. Trochu zpestření neškodí, né! Vranov projíždíme přes Zadní Hamry. Cestou vlevo lesem stoupáme pak jeden z největších lokálních kopečků na vrchol Vranovský brány. Geri už pod kopcem předává důvtipně Crazymu foťák, protože ví, že nahoře bude chtít bejt první. Tak ať taky něco z našeho úsilí vyfotí. Vod Vranovský brány jedeme po bejvalý signálce. Vyjíždíme u konce Čížova a pokračujem kolem zbytků pohraničních zátaras rovně dál. Čeká nás krásnej technickej úsek. Už při úvodním minisjezdíku Geri nabádá prvního Crazyho, že se musí jet hlavně technicky. Ani to nedoříkává a Crazy si v jednom jediným menším bahýnku zase ústýlá do kopřiv! Hned vysvětluje, že mu to hnusně uklouzlo na tom blbým kořínku. Kuře s Gerim tam však žádnej kořínek nevidí, ať se snaží, jak se snaží… Divný. Prostě, od freneticky přímočarého seno-sláma má tento úsek daleko. Ale co, aspoň je nějaká sranda! Pak následuje nádhernej technickej kolmej výjezd travnatou pěšinkou. V Lukově na křižovatce se Crazy s Vojtem loučí. Jeden musí na noční, druhej možná dopsat nějakej úkol na zejtřek. Kuře s Gerim pak míří na krátký vobčerstvení za Laděm do Podmolí. Tam jako vždy panuje U rybníčka absolutní pohoda. Vod rybníčka se pak jede přes mašovickou střelnici, pak polem za Mašovicema, průjezdem Gránicema a závěrečným krátkým stoupáním mezi stromy až po „aralku". Tady se lehce sprchujou biky. Pak už se koná jen závěrečný sumarizační session na statku. Propocený je snad úplně všecko. Vůbec bysme se nedivili, kdyby začal kapat pot i z plastů našich přileb.

Tropičtí jezdci: Kuře, Geri, Crazy a Vojta.