TRAIL BUILDING.

Dubnové odpoledne s oblohou zalitou sluncem, chroustám bulku se salámem, když tu najednou v kapse drnčí telefon: „Hoj, tady Louda, tak co, jdeme na to?“ „Jasně, nemám problém, za deset minut před barákem“, odpovídám, pokládám telefon a rovnou se jdu obléct do pracovního. Asi půl hodiny později už oba stojíme na místě „M“ a začínáme házet první zkoumavé pohledy do houští před námi. „Víš, už dlouho tudy obcházím, zkoumám a myslím, že tady by to šlo“, říká Louda a vytahuje pilku s motykou. „No myslím, že myslíš správně“ odpovídám mu, beru do ruky motyku a rozhrnuji křoví na hraně valu. Hned za křovím na nás vykukuje náznak původní stezky. Jdeme dál až pod mostek, u kterého vyúsťuje „vonná“ kanalizace. Hm, tak tento minipotůček s nevábnou kapalinou budeme muset nějak bezbolestně překonat, jakožto první překážku. Jak? Louda se na chvíli vzdaluje, aby se vrátil se starým plechovým žehlicím prknem! No paráda, lávka je na světě! První problém vyřešen! O pár metrů dál nás však čeká problém další. Místní potok protíná obloukoví silničního mostu přímo v jeho středu, takže je třeba dostat se na druhý břeh. Jak, když zde už je voda smísená s těmi fekáliemi? Není problém! Několik kamenů, pár starých dlaždic, položených vedle starého kastrůlku tak, aby nebránily toku vody a je po starostech. Jdeme dál. Po pravé straně potoka kultivované zahrádky, po levé straně začátek „džungle“. Do ní se dá naštěstí dostat přes můstek, vytvořený ze staré bočnice nákladní korby užitkového vozidla. A je to tady! Pěšinka před námi, klikatící se mezi stovkami kmenů tenkých, náletových stromků! Sem tam je třeba nějaký uříznout, sem tam nějaký starší pařízek z bezpečnostních důvodů odkopnout, ale jinak docela v pohodě. Asi po sto metrech, hned za krmelcem schovaným v hradbě listí, se cestička začíná ztrácet a nastává čas tvrdšího průzkumu terénu před námi. Louda to zkouší spodem kolem potoka, já to zkouším vrchem, kolem malé skalky. Za skalkou vidím mezi spoustou akátů a křovin torzo staré, již nepoužívané stezky, kterou nyní využívají těsně u země jen zvířátka z okolí. Avšak když ke mně přichází Louda s tím, že spodem to nepůjde, máme jasno. Ke slovu musí přijít jak motyka tak pilka, stejně jako i naše ruce a nohy. Znovuvzkříšení staré zašlé slávy původní stezky je náš hlavní cíl. Sekáme, pílíme, kopeme, vytrháváme, lámeme vše před námi, až asi po padesáti metrech zjišťujeme, že jsme vyhráli! Mezi porostem na nás totiž vykoukl cíl naší snahy, posprejovaná garáž u cesty. S úsměvy na rtech se vracíme zpět ke skalce. Ta tvoří docela nepříjemně příkrý schodek, který způsobuje nesnadnou zdolatelnost. Ale to nevadí, pár kamenů snad sníží nájezdový úhel. No sice sníží, ale stále je to málo. Tady se bude muset vymyslet něco většího. Řežeme jeden akát, děláme z něj základ pro nový podpůrný břeh. Chybí nám však krompáč a nějaká prkna či ploché kameny k vytvoření falešného dna, na které bychom nahrnuli val z hlíny a tím snížili ostrost nájezdu na skalku. Takže, téma na příští expedici. Jak se tak Louda probírá porostem, nachází něco jako skleněný popelník bez dna! Takže spíš skleněný náhrdelník? Asi ne, nikdo z nás neví, co to vlastně je. Ale vybíráme to jako šperk, který nám bude zavěšený na větvi ukazovat bod, kdy zahnout směrem doleva nahoru od krmelce ke skalce. No prostě dokonalé! Po zhruba dvou hodinách jsme zpocení, trochu zašpinění, ale spokojení. Nový trail je na světě! A to je důvod, zajít si na pár orosených! Bikování zdar a nikdy jinak! :-)