Terénní klasika extra, 24.6.2010

Krátce před pátou na alšovce rojení bikerů jak sfiň! Sedum kousků na porážku, to tu dlouho nebylo! A to ještě Kuře prosvětluje celou ulici novým, bílým šamponovým rámem vod Pellsu. Chvilku se čeká na Vojtu, kterej si konečně pořídil nášlapy a nějak si zapomněl na boty našroubovat podkovy. Nakonec se celej rozzářenej vrací vod Kučery a můžeme to vesele voroštovat do luk a hájů – a taky hlavně lesů…! Nejdřív panuje krátký dezinformační zmatení vo orientaci směru vyjížďky podle loudovy mapky, ale nakonec, protože fšichni mluvíme v poho společnou mongolskou řečí, máme za chvíli jasno, zaklapáváme nad kyblákem kufry do pedálů a pouštíme se z kopce dolů. No, vlastně, Vojta sice zaklapává taky ale – vzápětí padá do blízkejch popelnic i s bajkem! Sranda no, nováčkovská daň prvních kilometrů s novejma pedálama. Však von si zvykne. Kravák nahoru vyjíždíme tentokrát tzv. „pravou“ technickou, ať se nám trochu kouří z uší. Samozřejmě v Konicích hned dáváme vobčerstvení v hospě na kopci. Vojta najednou u stolu tasí z batohu plnou dózu ještě teplejch „vínršniclů“!  Tímto jeho hrdinským spontánním činem nabejváme dojmu, že je definitivně přijat do našeho spolku bajkerů… Místní skauti právě voslavujou uvnitř v hospě vítězství Slováků nad makaronama ve fočusu. My pokračujem dál. Hned za Popicema chytá Orra defekt. Pak se přesunujem na vřesoviště za Havraníkama, abysme udělali betelný akční fotky na zdejším minisjezdíku. Z vřesoviště (zvanýho interně taky rašeliniště) se přesouváme průjezdem přes vinohrad k Šobesu. A tady! A tady… Podle loudovýho rozpisu jednoduchá stezka napříč lesem, ústící někde nad zadní lávkou. Realita: dlouhý zmatený bloudění lesem, ústící „naražením“ na rakouskou hraniční čáru, která nás svádí drsným terénem až ke břehu Dyje, minimálně asi kilák vod zadní lávky. Následuje těžký cross-country s kolama převážně na zádech podél břehu směrem k lávce přes volně ložený klády, kameny, kopřivy, bahno a bůhví co všechno. Místama, kde lidská noha vkročila naposled tak vodhadem někdy ke konci druhý světový… Do toho samo blekotající a skřehotající Louda s větičkami typu: „Pojďte za mnou, já to tady znám! Je to sice zkratka, zato však delší…“ Po asi půlhoďce se konečně dostáváme k zadní lávce, kde se vo většinu z nás pokouší infarkt a asi milión komárů se nás přitom snaží sežrat. Nevěříme, že bysme někdy naznali, že následnej výjezd „zadní“ šobesskou cestou je vlastně tak strašně příjemnej a jednoduchej. V závěru výjezdu si dokonce davají Louda s Crazym malej závodní sprintíček, kdože bude v „cíli“ u šutru dřív. Zvláštní, Louda vyhrál - asi něco těch čtrnáct dní v Beskydech dopoval do žil. No, uvidíme zhruba za tejden na Znovín-cupu… Cestu na zasloužený druhý vobčerstvení u Ladě v Podmolí dáváme pro zpestření přejezdem přes okraj lesa na Horce. Laďa nás vítá hostánkem doslova a do písmene jako křen! Dalo by se říct 1A. Vod rybníčku už jedeme bez Crazyho s Vojtem, kteří jako vždy dali kramle směrem domů na Olbram. Zbytek teamu jede vod křižovatky na Nivkách vlevo do lesa, kterým postupně projíždí až k Andělskýmu mlejnu. Tady naznáváme, že už docela padá tma a tak zkracujem plánovanou trasu, škrtáme Králův stolec, vyjíždíme na kraj lesa a podél něho jedem až na Hradiště. Z Hradiště pouštíme bajky dolů lesíkem na mostek u Spálenýho mlejna. Dál hned stoupáme nahoru kolem garáží až k policajtárně. Orra, aby byl asi ještě trochu zajímavej, chytá druhej - rychlej defekt i tady! „Uráží“ se, kálí na opravu a tlačí svůj bajk až k dásni. Tam následuje částečný minizklamání na postu vobsluhy v podobě absence Peťulky. Nějak to fláká holčina, už sme dlouho neviděli její třpytivý náušnice… S prvním voroseným kozlíkem a hromadou hónanovskejch na její nepřítomnost tak nějak záhy zapomínáme. Asi hoďku hodnotíme dnešní taškařici, pak cálujem a docela rychle valíme unavení do betlí. Konec dobrej, všechno dobrý.

Cross-country atleti s bajkama: Crazy, Vojta, Kuře, Orra, Pája, Geri a Loudič.