Technická, 22.4.2010

Po dlouhým dešťovým období se nás slejzá hned šest kusů. Asi sme po tý přestávce hodně nadržení na pořádný bikování. Aby to začalo trochu adrenalinově, pouštíme to kýblákem (Gránická) dolů do gránic. Těch se jenom okrajově dotýkáme a hned vyjíždíme ke znojemský přehradě. Potkáváme Viktora, kterej nás nejdřív málem ani nepoznal. Že prej se s náma kousek sveze. A protože nedává na varování, že pojedem po nechvalně známý žlutý „Jardy Krejčího“ kolem Dyje, přibejvá nám další kus do party. Hned nájezd na tuto oblíbenou stezku začíná zácpou v první stoupající vratce. Holt je to technicky nad naše možnosti. Pak už to docela sviští. Sem tam kolo na ramena, přenést přes nějaký ty šutry, sem tam se ohnout před hodně nízkou větví a tak… Je to prostě turistická, žádná cyklotrasa. V jednom krásným zákoutí u řeky děláme fotku naší dnešní super-grupy, Louda se potí jak sviň a tak sundává moiru. Když se dodrkocáme do Trauznickýho údolí, zjišťuje GeriTrek úplně rozštelovanou přehazku. Jak je to možný??? Štelung trvá jen chvilku a hned už stoupáme směrem k Sealsfielďáku. Jak sme očekávali, jedinej, kdo ten odpornej stoupák vyšlape, je Viktor. Crazy, asi pro jistotu, aby se nemusel namáhat, hned na úpatí týto stojky zasekává řetěz za kazetu tak, že nejde zpět vytrhnout ani párem volů. Nakonec se to podaří a dojíždíme ke známýmu vyhlídkovýmu šutru dodat svejm gebulím pár krásnejch pohledů pro oči, pár efektních snímků na památku. I když, těch už tady bylo… Taky nás opouští Viktor s tím, že se čas moc rychle posunul. Ani se mu nedivíme, že si s náma při louda-tempu tento sportovec tělem i duší moc neužil. My se vydáváme dál po žlutý a víme, že nás čeká ta nejlepší pasáž. Nejdřív krátkej, ale pěkně technickej sjezdík. Potom pozvolný technický stoupání a pak… - pak to nejlepší. Kamenitej dlouhej sešup dolů zpět k Dyji. Na dojezdu děláme pár rozmazanejch akčních fotek. Pavlik se přiznává, že jednu chvíli jel jenom po předním! No, kdo umí, umí. Pokračujem dál nádherným singlem kolem vody proti proudu řeky přes Lazárkovu louku, bejvalou mlýnskou Papírnu na rozcestí k Judexovu mlejnu. Louda si neodpouští snad už obligátní defekt zadního kola. Tentokrát obchází „zázračnou“ kevlarovou ochranu tím, že rozsekává zřejmě o nějakej šutr plášť s duší těsně na páskou. Smůla, no. Lepení v břízkový aleji dělá problémy všem přítomnejm alergikům. Rocket a Kuře nevydrží na místě a lehce se odtrhávají ve formě samostatný dvojičky od teamu. Po opravě stoupáme Šobes klasicky po asfaltu. Nad Šobesem děláme obligátní fotky a U Milíře narážíme na čekající dva uprchlíky. Krátká operativní porada rozhoduje o změně plánovaný trasy z důvodu těžkýho posunu času. Ujednocujeme se na dalším bodu, kterým je hospa U Götzů v Citonicích. Hned po pár metrech však Rocket s Kuřetem nerespektujou zvolenej směr přes mašovickou střelnici a mastí to k vytyčenýmu cíli po silnici. Ostatní to dávají podle plánu nejdřív lesíkem ke střelnici, kde za plotem zase štěkají zuřiví psi. Potom po silniční propojce z Mašovic do Bezkova a dál už jenom do Citonic. Dva odpadlíci už sou uvnitř v hospě vylepení u kamen i s kolama. Právě dorazivšímu zbytku se však nechce pobejvat ve vysmrádlým a zakouřeným prostoru a tak dává pivko venku na betonu. Na bajky tam přitom packama doráží přítulná hravá kočička. Asi by chtěla taky jezdit. Crazy dopíjí černou limču a bere směr domů do Olbramu. Louda, Pája a GeriTrek doráží zpět do city přes cíňák, přičemž dva zmínění „protestanti“ zůstávají v Citkách. Závěrečnej akt U vyschlý dásně je dost studenej. Ještě že kozlík je hódně dobrej. Pořád je ale kua večer pěkná kosa!

Tak zdarec. Louda, Pája, GeriTrek, Crazy, Kuře, Rocket + Viktor.