Surovec.

Možná jste o sobě někdy zapochybovali. Možná jste se přistihli při myšlenkách, že co jste kdy dělali, nebylo vždy to pravé ořechové, že jste někdy nebyli úplně přesvědčeni o svém konání. Možná i vám bliklo hlavou, že nejste ani náhodou tak cool, jak jste si vždy mysleli. Můžu vás uklidnit, že zdaleka nejste sami. Tuhle jsem zase šlapal sám po známých stezkách kolem city a větřík mi pronikal skrz dres až na kůži, kde lehce chladil. Ledabyle popadané větvičky v lese pod koly praskaly, kamínky na šotolinových cestách od valících se plášťů do okolní trávy odletovaly. Slunce se snažilo nesměle proniknout přes hradbu temných mraků a aspoň trochu mě ohřát. Všude byl klid, pohoda, uvolnění. Uvolnění takové, že během dlouhého šlapání zbývala spousta času na přemýšlení.  Přemýšlení například o tom, jaký že biker to vlastně jsem. Jsem dobrý, průměrný nebo špatný? Hlavou mi letěly vzpomínky na vzdálenou i nedávnou minulost, na mé vyjížďky, závody, na mé projevy a veškerá jednání. Vzpomínky, které se snažily něco zjistit, něco vysvětlit, něco ospravedlnit. Mému nahlodanému já ukázat tvář pravou, co se skrývá za tváří fyzickou. A pak jsem na to přišel! Najednou to vyletělo na povrch, najednou se to ukázalo ve vší nahotě! Ano, je to tak. Jsem biker milující, ale nelítostný. Jsem biker zapálený, ale lehkovážný. Jsem biker nadšený, ale ubližující. Jsem prostě – SUROVEC! Surovec, který zničí, na co sáhne. Zničí, do čeho je zapáleně zamilovaný ale lehkovážně to zhatí… Kdyby se tak stalo jednou, dá se to ospravedlnit, kdyby dvakrát, dá se pokusit vysvětlení vypátrat, ale třikrát, to už je smutné zjištění, že se do budoucna nic nezmění. Zkrátka surovec surový ze všech surovců nejsurovější! Předem se omlouvám všem svým budoucím bikům, že na ně budu surový. Předem se omlouvám, že si se mnou dosyta užijí, ale – nepřežijí. Moc se jim omlouvám, že je předem pohřbívám. Nic lepšího však pro ně nemám i když přísahám, že schválně nic nedělám. Je to prostě realita mého bikového života. Pravdivá, surová...

-©geri-