RYCHLEBSKÉ STEZKY 12.-15.05.2016

Louda team konečně zorganizoval ten správný výlet a zamířil do Rychlebského pohoří, navštívit tamní populární stezky. Aby se dalo takového výletu dokonale užít, vytvořil si k tomu účelu dokonce prodloužný víkend, začínající už čtvrtečním odpolednem. Kromě Pšendy, Jardy a Geriho v Rychlebech ještě nikdo nebyl, takže očekávání všech byla velká. Otázka číslo jedna zněla: jak vypadají Rychlebské stezky? Nebo pro některé snad: jak vypadají Rychlebské stezky po několika letech? No samozřejmě trochu jinak ale samozřejmě také trochu stejně. Ale upřímně, celkově jsou krásné a ve finále se toho na nich změnilo relativně dost. Předně se přestěhovala základna z Černé Vody přímo k úpatí stezek, takže se stala víc jejich přirozenou součástí. Dále, a to je nejdůležitější, přibyly na jižní straně stezek nové traily Biskupský a Velryba mezi Sokolím a Bezovým vrchem, stejně jako Prokletý a Superflow kolem Klenu, Černé hory, Bílých kamenů či Bukového vrchu. Ale asi nejvíc překvapilo, kolik práce bylo uděláno na severním Trailu kolem Černého potoka, který se před Vidnavou rozděluje buď na cestu Vidnavského okruhu, nebo na Trail lesů ČR, kterým je možné vrátit se z Vidnavy zpět do Černé Vody kolem Venušiných misek. Že se totiž bude tvořit na jižním kopci, se jaksi přirozeně očekávalo, ale tolik invence i v severních lesích, to stojí za potlesk.

Jako první páteční atrakci jsme si po projetí obligátního startovacího nájezdu a atraktivního Trailu Dr. Wiessnera zvolili na zahřátí nejnáročnější trail Wales v nejvyšší části stezek. Nebudeme si nic nalhávat, téměř celý peloton teamu se zde víc odrážel nohama o kameny, než aby jel plynulou jízdou vpřed. Ale i tak se zdálo, že ostří některých kamenitých pasáží za ta léta lehce povolilo. Možná je to dáno provozem, možná částečně drobnými úpravami údržbářů trailů, kdo ví. Po Walesu jsme vyzkoušeli Biskupský trail, nastavený ve svém konci o libovolně volitelnou pasáž Velryba. Samotný Biskup je vcelku odpočinkový pohodář, volně se klikatící mezi stromy. To Velryba na konci je trochu o něčem jiném. Už jenom najet na ni je otázkou překonání poměrně kolmého velkého kamene, aby následovaly další uměle i přírodně vytvořené kamenité pasáže, klikatící se postupně až k obrovskému balvanu – Velrybě. Na ni se najíždí přes umělou lávku a pak už jen následuje sjezd po jejím hřbetě. Hodně adrenalinový zážitek, který ne všichni jezdci dokážou technicky, ale především psychicky ustát. Každopádně na zklidnění jsme si po Velrybě dali trail Tajemný. Středně náročná trasa po kamenitých základech starých pašeráckých stezek je příjemně uvolňující, i když je třeba přiznat, že celková délka trailu zase tak moc prostoru  pro uvolnění neumožňuje. Z Tajemného jsme plynule navázali na Mramorový a hned poté na Sjezdy, kterými jsme kolem Jestřábího vrchu dojeli zpět na základu trochu se občerstvit. Odpoledne jsme neodolali a vydali se severním směrem na Trail podél Černého potoka. Krásně vybudovaná stezka, v podstatě kopírující tok potoka, je velmi jezdivou tratí. Dalo by se říct, že je určena úplně pro všechny bikery. Od dětí až po zkušené mazáky, kteří si chtějí užít skotačení v krásných lesích za téměř všudypřítomné asistence šumící vody. A o občerstvení také není nouze, pokud se rozhodnete zastavit v Cyklokempu Černý potok.

Sobotní dopoledne nás vystoupáním pod Klen dovedlo k Superflow trailu. Okázalá dřevěná vstupní brána při vjezdu nám jakoby napovídala, že se bude jednat o něco zvláštního. A dalo by se říct, že tomu tak bylo. Nejdříve nás naladil jakýsi krátký úvodní houpavě točivý prolog na stráni mezi stromy, abychom si poté odpočinuli při přesunu po lesní cestě ke druhé části, kde to nejlepší teprve pořádně začalo. Ti bikeři, kteří milují pumpování nahoru a dolů, doprava a doleva, přejíždění různých kamenných i dřevěných skoků a můstků, musí být tímto výtvorem doslova nadšeni. Když ke všemu ještě přičtete občasné projetí malými potůčky nebo kořenovými koberci, nemůžete, než se doširoka smát a radostně nadechovat čerstvý okolní vzduch. Celkem by se dal Superflow rozdělit do zhruba šesti oddílů, kdy každý jeden je svým charakterem koncipován trochu jinak. Od pumpovních klopenek přes superrychlou část až po technické zatáčky. Prostě krása. Nakonec jsme si na vyjetí dali opět Trail kolem Černého potoka.

Nedělní vyjížďka do Rychlebských stezek byla v podstatě jen provedením výběru toho nejlepšího a nejoblíbenějšího, co nás za předešlé dva dny nejvíc oslovilo a zaujalo. Celkově lze uzavřít, že pokud na stezkách panuje aspoň uspokojivé počasí, je to velká zábava. Pravda, je třeba být neustále ve střehu, neboť může velmi rychle dojít k poškození materiálu i kostí, ale s tím se musí počítat. Stezky přece nejsou žádná nudná záležitost ve stylu seno-sláma, že…

Rychlebští jezdci: Verča, Vendy, Lála, Pšenda, Jarda, Stehno, Tom, Mára, Louda a Geri