Řeky-áda, 20.-22.9.2013

Trasy kolem řeky Rokytné už jsme před rokem poznali. Kousek nad Rokytnou jsou další dva známé toky řek Jihlavy a Oslavy, takže nám nezbylo nic jiného, než se posunout k nim a zahájit průzkum nových bikových oblastí zde. Protože České dráhy zaujímají k cyklistům poměrně negativní postoj, rozhodli jsme se tentokrát jejich nevalné služby ignorovat a vyrazili jsme po vlastní ose. V pátek odpoledne se sjelo na seřadiště u Pájíka celkem 8 kousků. Vzhledem k tomu, že nás čekal poměrně dlouhý 40 kilometrový přesun na domluvenou základnu v Budkovicích, byla v plánu cesta převážně po vedlejších okresních silnicích. Všichni jsme tedy naposledy překontrolovali vybavení a dychtivě naskočili na biky. Rozkmitali pedály, sjeli zhruba půl kilometru z kopce na Kuchařovickou když tu Hansi v první serpentině zařval: „Defééékt!“ Neuvěřitelné! Po podrobnější kontrole jeho Rumblefishe jsme odhalili utrhnuté lanko přehazovačky. Je to možné? Naštěstí byla možnost zavolat přítele na telefonu George. Ten nasedl do auta a za deset minut byl i s náhradním lankem u nás! Skoro rychlejší mechanická služba, než na Tour de France… Když byl Rumblefish vyléčen, poplácali jsme se Georgem po ramenou a vydali se dál. Za Kuchařovicema jsme vystoupali kolem Deblínku a potom přejeli přes Ameriku do Tvořihráze. Za mírného poprchávání jsme pokračovali po silnici do Dunajovic. V místní hospůdce jsme na posilněnou dali páreček a potom jeli přes Trstěnice a Džbánice do Vémyslic. Z minulosti jsme věděli, že ve Vémyslicích se stačí dostat k řece Rokytné, překonat ji přes malou lávku a pak jenom pokračovat po turistické žluté do Rybníků. Ta nás kousek za Rybníky vedla ze silnice doprava dál kolem Týnského rybníka k Moravskému Krumlovu. Opět jsme přejeli řeku Rokytnou a v Rakšicích jsme na druhý pokus našli ten správný směr ulicemi Durdickou, Bří. Čapků a Nádražní na křižovatku, která nás zatočením vlevo nasměrovala po silnici do vesničky Rokytná. Při sjezdu do vesnice jsme pečlivě hlídali odbočku vpravo na modrou turistickou, která nás podél řeky postupně dovedla až na lávku Pod Budkovicemi. Od ní už následoval jen krátký příkrý výjezd k hospodě paní Simony a Davida, naší dočasné základně. Po vřelém přivítání s devátým účastníkem zájezdu Marcellem, který na nás u hospy čekal, jsme zahájili očistu těl. Kuře a Geri se rozhodli jako jediní využít nabídky teplé koupele v objektu na okraji vesnice. Ostatní pojali očistu po svém. Svlékli se do naha a přímo na dvorku hospody si dali pravé skotské střiky studenou vodou z hadice přímo na těla. Někteří ze štamgastů hospody nevěřili svým očím, když se přes dvorek ploužili na toalety. Po očistě následovala výborná večeře v podobně „proslulého“ guláše paní Simonky a potom dlouhý, společenský večírek…

Sobotní ráno bylo náročné. První pohledy na zmačkané obličeje bikerů dávaly tušit, že startovní výstřel Řeky-ády se zpozdí. Nakonec jsme se po snídani všichni jakž takž zformátovali a s velkým sebezapřením naskočili na biky. Louda naplánoval start trasy výjezdem z Budkovic do Řeznovic. Proti proudu Jihlavy jsme se po jejím pravém břehu potom vydali z Řeznovic po silnicích a zpevněných cestách přes Hrubšice a kolem Pustého mlýna do kempu mezi Vrabčím kopcem a Skálami. V kempu jsme se krátce občerstvili a pokračovali dál. Čekal nás prudký výšlap i výjezd po turistické červené na Skály. Ze Skal jsme pokračovali po stejné turistické a po chvíli se mohli kochat krásným výhledem na údolí a husté lesní porosty z Velké skály, vysoko nad řekou Jihlavou. Z Velké skály jsme se vydali přes Lhánice do Mohelna. Byl čas oběda a tak jsme povzbudili naše oslabené organismy. Po obědě jsme nejdřív vyrazili po silnici směrem na Kladeruby nad Oslavou. Ale hned před novou retenční nádrží jsme zatočili vpravo do lesíka Kočičí. Z něho jsme postupně kolem Parku Údolí Oslavy a Chvojnice metodou hledání – omyl dojeli k Šlapkově skále. Geri si zde vybral defekt zadního kola svého biku zrovna u bistra „u čertovy stopy“.  Jaká milá náhoda! :-) Po odstranění defektu jsme se vydali mírným stoupáním do Senorad. Z nich následoval poměrně dlouhý silniční úsek do Nové Vsi. Zde jsme vyjeli přímo u místního fotbalového „Maracaná“, kde domácí čutálisti v červených dresech válcovali nějaké nešťastníky ve žlutých dresech v poměru 8 : 0! V jednu chvíli dokonce, když letěl míč k nám u pomezní čáry, někteří nevydrželi a rozehrávali míč, letící do autu, zpět hráčům v poli svým předním kolem stylem bratrů Pospíšilových, za což sklidili menší potlesk asi deseti spokojených diváků… Protože fotbálek byl nudnou hrou jenom na jednu bránu, vyrazili jsme dál. Sjeli jsme kolem Panské role do Přírodního parku Střední Pojihlaví. Zde jsme přes mostek znovu přejeli řeku Jihlavu a dostali se opět do Hrubšic, kde už jsme dopoledne projížděli. Po silnici jsme se vrátili zase do Řeznovic. Zde jsme ale nasadili na červenou turistickou, která nás přes další mostek vrátila zase na levý břeh Jihlavy. Chvíli po červené a potom po krásné stezce pod stromy kolem vody jsme dojeli až na mostek v Alexovicích. Naposledy toho dne jsme přejeli řeku Jihlavu a na ulici Pod Hájkem jsme chvíli poseděli v hospůdce na rohu.  Po této krátké regeneraci sil už následovalo jen nepatrné stoupání z Alexovic do Budkovic cestou Pod Hájkem. Hned u brány hospůdky jsme opláchli biky od lehkých nánosů bláta. Zajímavé bylo, že tentokrát se nikdo nesvlékal do naha, aby se přidal k bikům! Všichni do jednoho jsme se pokorně vydali do teplé sprchy. Po další bohatýrské večeři v podobě grilované krkovičky jsme shlédli televizní fotbálek mezi Plzní a Duklou a potom zahájili druhý večírek. Ten byl částečně seznamovací, protože si většina z nás potykala s Davidem. Jenom Mára a Geri to nestihli, protože už před jedenáctou večerní únavou doslova vytuhli. Oba si pak jen tak nějak mlhavě vzpomínali, že kolem třetí hodiny ranní kolem nich všude zněla moc „pěkná“ písnička z Rockyho…

Nedělní ráno bylo pro někoho ještě krušnější, než to sobotní. Zřejmě je v Budkovicích moc hustý vzduch, nebo co… :-) Ale sborka věcí se nakonec povedla, s milými hostiteli i s Marcellem jsme se rozloučili a vyrazili směrem zpět na city. Znovu jsme sjeli dolů k řece Rokytné a po modré se vraceli směrem k Moravskému Krumlovu. Před vesničkou Rokytná jsme na chvíli z modré vyjímečně sjeli a podívali se na místní vodopád. To je asi 20 metrový padající potůček po vyhlazené skále. Docela zajímavost v tamnějším kraji. Potom jsme pokračovali tak, že do vesničky Rokytná se nestoupalo, ale objeli jsme ji celou podél toku řeky po levé straně. V Moravském Krumlově jsme vyjeli na námi již známé ulici Pod zámkem. Pak už cesta zpět v podstatě jen s malými detaily kopírovala páteční cestu tam. Ve Vémyslicích jsme zastavili v místním hotýlku, protože Stehno potřeboval do žaludku trochu sody. A také jsme čekali na Páju, který zřejmě v náhlém pomatení smyslů začal sám ujíždět po silnici z Vémyslic směrem na Tulešice. Naštěstí ho Louda včas telefonicky z této mylné mise odvolal. Dalším telefonátem jsme se domluvili s Rácem, který si vyrazil z city na vyjížďku, kde zrovna jsme, abychom se případně potkali. Po odjezdu z hotýlku nás čekal delší táhlý vydatný výjezd po silnici z Vémyslic na Džbánice. Když jsme minuli Trstěnice, uviděli jsme v dáli na obzoru kmitající postavičku bikera v protisměru. Ano, to byl už Ráca! Lehce jsme se s ním za jízdy poplácali a pokračovali dál na Tvořihráz. Je nutné podotknout, že celou zpáteční cestu nás vytrvale doprovázelo všudypřítomné pobrukování „slavné“ melodie z Rockyho. Prostě – pakárna… :-) V lese U Mlýnku jsme se rozloučili s Márem, který pokračoval do Hónanova. V Bosně se pak rozloučil Hansi a jel domů po silnici na Přímětice a za chvíli se rozloučil i Saša. Zbytek bikerů přejel po poli Za Rybníkem k Nové nemocnici a pak dorazil na základnu U vyschlé dásně. Zde byla po doplnění tekutin akce prohlášena za ukončenou a všichni jsme se smutně rozjeli do všech světových stran. Ale nevadí, zase bude líp. Brzy. Na ná ná, na ná ná...

Řeky-ádníci: Marcello, Louda, Geri, Saša, Pája, Hansi, Mára, Kuře a Stehno.