Předvánoční, 25.11.2010

Už jste to někdy řezali po tmě lesem v hustým bahně? A měli jste to bahno ještě proložený metrákama listí? Tak přesně takovou směs jsme se rozhodli dneska udolat. Koho by zajímal ještě detail, že vzdoušek má tak maximálně 2 až 3 stupně, že! My totiž jedeme za stromečkem. Za vánočním stromečkem. Tedy, úplně přesně předvánočním. A víte ještě někdo, co je na takový směsi nejkrásnější? No jedete sami, pořád sami a nic než sami. Nikde nikdo už po pátý odpoledne! Žádní bikeři v protisměru, žádní bikeři k předjetí a žádní nás nepředjíždějí. Žádní pejsci, žádní jejich majitelé s přiblblým úsměvem se dívající, jak nám skáčou pod přední kola, případně zkouší svejma tesákama oťukat naše kotníky. Prostě tma, šumící potůček a ticho, který krátce narušuje pouze cvrkot ořechů našich náb či odvalující se pláště. Svítilny na řiditkách, snažící se nám ze všech sil napomáhat prokousat temným prostorem, dostaly od nás vesměs čerstvý krmení v podobě jednadvojvoltový energie. Dnes je noc (odpoledne) dlouhejch nožů, když trochu troufale převezmeme známej název ze slavný Rallye Monte Carlo. A ta noc není zdaleka poslední. Ostatně, nic jinýho nám nezbejvá, pokud nechceme zakrnout někde za pecí nebo zakotvit s ručníkem za krkem na nějaký pravidelný nezáživný spinningový show. No už jste si copak někdo zkusil na přístroji v tělocvičně sjet po tmě a v bahně třeba hájenku??? A tak se po překonání gránickýho údolí vydáváme lehce přes kupec do lesíka národního parku za Mašovicema. Lesáci jsou ještě před spadnutím prvních vloček sněhu horliví, protože cesta od anděláku nahorů je rozrejpaná těžkou technikou. No o to „líp“ se jede, néé! Postupně se dostáváme až ke Žlebáku za Podmolím, ale rovnou se musíme přiznat, ten malej houpáček od hráze směrem vlevo po tmě nedáváme. Neboť, škoda každý zbytečně zlomený klíční kostičky. Ale jinak, nic to nechce, jen šlapat lehce. Takže maximální odvaz je dneska tak střeďák vpředu a čtverka vzadu. To však vůbec neva, kapky potu se tak jako tak řinou zpod přileb po spáncích dolů. Na signálce při sjezdíku do Lukova dokonce dáváme dnešní maximální nirvánu v podobě velkýho tácu… Takže, ještě trochu silnicí od lukovskýho rybníčka nahoru a – a – a je tu stromeček! U Hricků totiž mají jeden krásnej variabilně-pestrobarevně-různobarevnej, umístěnej na stolním fotbálku. No a protože Geri má v batohu zase uzený, Louda okurčičky, Pája chlebík a Orra kremžskou hořčici, není problém uspořádat předvánoční hostinu. Vůbec, když k vynikajícímu točenýmu béčkovýmu nápoji to není dál, než pár kroků. Boule za ušima, vyprávění veselejch přihod z bikování i jinejch a čas všechny odnáší hnedle skoro o dvě hoďky dál. Orra už je mezitím dávno pryč, protože má ještě nějaký mejdlo v city U Baráka. Pája, Louda i Geri se teda vydávají na druhou noční, tentokrát lehce silniční část dnešní trasy. Aby to svalům nebylo líto, dělají ještě trochu rozmáchlejší okruh z Lukova do Milíčovic, z Milíčovic do Žerůtek, pak do Kravska, do Mramotic a Přímětic. V Příměticích se jede stezkou za sídlem Pegasu s výjezdem u Židovskýho hřbitova. Pak stačí přejet přes silnici do městského lesíka a bez problémů vyjet až na lávce nad tenisovejma kurtama. Ale, on ten městskej lesík dneska bez problémů projet asi nejde. Kdesi v prostoru u restaurace Diany najednou totiž Geri ztrácí za blikotajícího zbytku světla orientaci a lehce o pár metrů sjíždí vlevo ze stezky. Avšak má neuvěřitelný "štěstí" a předním kolem přesně trefuje asi deseticentimetrovej kořenovej zbytek vykácenýho křoví. Protože zrovna brzdí, stává se z toho nakonec docela úsměvná taškařice, kdy se pomalu překuluje přes řidítka a jeho Roscouš ho následuje ladným kotrmelcem přes něj. Pád je to do hojnýho listí, takže nakonec všechno v poho. Avšak, další křížek je na světě. Ale do Dásně přijíždí Geri jako pravej ostrej biker jedinej špinavej… Nakonec prej dneska něco přes čtyřicet kiláků, a pak, že to nejde.

Předvánoční jezdci: Orra, Pája, Geri a Louda.