Popření sebe samotného.

V první řadě beru tento testík jako takové malé popření sebe samotného. Beru ho jako fakt, že o celém životě opravdu rozhodují jen nepatrné záblesky minisekund. Například zde je ten záblesk o tom, že i když máte spoustu poznatků a směřujete ke zdánlivě jasnému rozhodnutí, najednou se dostanete k nenápadné, avšak zásadní informaci, která vše předtím pracně zesumarizované úplně otočí. Ano, tento testík nového biku je důsledkem přesně takové zásadní informace, která mě jednoho dne oslovila. Informace o tlaku a důsledků jeho rozložení na kritická místa rámu vzhledem k použité velikosti kol. Opravdu, nikdy bych nevěřil, že jednou budu sdělovat poznatky o vlastní devětadvacítce. Ale je tomu tak, prostě jsem po tomto záblesku, pravděpodobně pod hlubokým dojmem zpětného pohledu na všechna mnou absolvovaná reklamační řízení ohledně zlomených rámů, na poslední chvíli vše přehodnotil a změnil. Možná i zariskoval, to ještě nevím. Co vím určitě, je skutečnost, že když chci, nasednu nyní do pohodlného sedla modrého, celoodpruženého all-mountain stroje Remedy 29 a jedu, kam se mi zachce. Tento bike totiž přebral všechny technické finesy a jízdní vlastnosti od svých menších bratříčků, přičemž je v některých ohledech zvýraznil, v některých potlačil, takže jet kamkoli, není skutečně žádný problém. K těm zvýrazněným vlastnostem patří například oproti Fuelům míra lehkosti jízdy. Je to samozřejmě dáno především onou větší velikostí ráfků, ale také převzetím „hbité“ geometrie, stejně jako použitím moderního druhu zpřevodování v podobě systému 1x11 od Sramu. Možná nebudu daleko od pravdy, když si zavěštím, že kdyby nevznikly devětadvacítky, nebylo by dnes ani jedna jedenáctek či dvanáctek. Každopádně takové převody padnou k 29“ biku jako prdel na hrnec. Stačí jen našroubovat dopředu vhodný převodník. K pozitivnímu výsledku přispěla zřejmě i zapletená kola Roam, která vypadají tak trochu jako starší kopie Crossmaxů. Tedy 24 plochých drátů velmi tuhého výpletu do ráfků, kdy v případě nasazení bezdušových systémů není potřeba pořízení nové těsnící pásky. Další zvýraznění se týká pružení, které je hluboké i vyvážené, i když připouštím, že na postu vidlice je mojí krevní skupinou více Float než zde použitý celočerný elegán Pike RC. O jeho činnosti během jízdy v podstatě nevím, což je dobře, ale dle mého názoru v citlivosti zkraje zdvihu na svého konkurenčního bratříčka trochu ztrácí. V parametru celkové tuhostí zase naopak získává… Dalším zvýrazněním je obratnost, což bych nikdy nevěřil, že o velkém biku někdy napíšu. Zde bych viděl jako hlavní příčinu vedle kratšího rámu především zvětšení předsazení korunky vidlice, tedy ona již známá G2 geometrie. Mimochodem, že tento trik má především u devětadvacítek cosi do sebe, ukazuje nasazení takto upravených vidlic již u vícera světových výrobců. Tlumič Float DRCV RE:AKTIV na zadní stavbě je lehce upgradovaným provedením stejných tlumičů stejného výrobce z minulosti. Pouze na něm jedna automobilová závodní firma provedla jakousi pneumatickou variantu pro-pedalu, která dostala název RE:AKTIV. Možná tam menší progresivní hranka před tím, než jde tlumič do většího zdvihu je, ale moc jsem to bez přímého srovnání nepoznával. Zkusil jsem tedy záměnu za Float DRCV, co mi zůstal z minulého biku a zjistil jsem, že skutečně k nějakému pokroku systémem RE:AKTIV v oblasti tlumičů došlo, ale spíš negativnímu. Mezi lehce potlačené projevy biku oproti srovnatelným bratříčkům na šestadvacítkách bych rovněž zařadil pocitově lehce menší torzní tuhost, ačkoli rám i vidlice jsou vybaveny pevnými osami a na zadním kole je dokonce použít nový BOOST 148 mm široký náboj. Když jsem s tímto bikem vyjel na první vyjížďku, vůbec mi nepřipadlo, že bych byl svědkem nějakého dramatického rozdílu oproti bývalé šestadvacítce. Jel jsem sám, jakékoli porovnání s někým chybělo, tak jsem šlapal, řadil, zkoušel tlumení, hydraulickou sedlovku (která má vnitřní vedení hadice ovládání) a ostatní komponenty, přičemž jsem se pokoušel vyhledávat všechny druhy terénu, které v okolí našeho city jsou. Když jsem dojel zpět a pohledem na hodinky zjistil, že čas se za těch 50 kilometrů nějak podezřele málo posunul, začal jsem tušit. Moje tušení mi potom potvrdila první společná vyjížďka, kdy mi spolujezdci připadali najednou trochu pomalejší, ačkoli já jsem se nějak výrazně silnější oproti dřívějším vyjížďkám necítil. Asi budu závěrem citovat slova z testu jednoho nejmenovaného zahraničního bike-serveru, která vystihují vše o Remedy 29 jednou větou: „Tento bike jezdí tak lehce a samozřejmě, že se to zdá proti jiným obdobným konstrukcím skoro až jako podvod“.

-©geri-