Písecká túra, 25.3.2011

Páteční ráno ve Skočicích nás vítá prosluněnou oblohou za asistence slabýho vánku větru. Nejlepší podmínky, kdy sednout na biky a vyrazit někam do okolního terénu! Louda s Pájou navrhujou cestu do Písku. Prej je to taková oddechovka, tak proč ne. Od skočickýho hřbitova se vydáváme po turistický červený ze Skočic kolem Louženskýho rybníku směrem ke kótě 461. Těsně před ní však mazaně uhejbáme z červený trasy vlevo a jedeme rovnou dlouhou lesní cestou až k Prostřednímu rybníku u Božovic. Tady opět potkáváme červenou trasu a vydáváme se po ní vlevo do Humňan. Odsud nás cesta vede do obce Heřmaň. Za ní přejíždíme zachovalým mostem řeku Blanici a pokračujeme pozvolným stoupáním lesem kolem Zubovskýho vrchu. Trasa je zde krásná, okolní lesy jakoby čistý, zdánlivě až panenský. Viditelnej rozdíl proti marastu, kterej se dá vidět v lesích od Znojma po Vranov. Za lesní křižovatkou v Hůrkách U kamene potkáváme zamknutou závoru napříč cesty. U levýho kůlu jde vidět krásná objízdná pěšinka a tak se po ní dáváme. Pája jede jako poslední a najednou Geri s Loudem slyší za sebou nezvyklej tupej úder! Ano, ta záludná nepatrná jamka za kůlem závory byla pro Páju k nepřekonání… Pohled na jeho „krtkující“ postavu na zemi vyvolává u obou široký úsměvy na rtech. Zase si prostě zapomněl odemknout v terénu vidlici a jeho trekouš ho na zdánlivě neškodným místě za odměnu vykopl ze sedla. Ale úsměvy nevydržely dlouho. Louda se vrací po pořízení fotodokumentace místa činu ke spešlu a nemůže věřit svejm očím: z tlumiče kolem přepínací páčky pro-pedalu mu cáká olej jako divej přímo na spodní rámovou trubku! Neuvěřitelný, ten tlumič je asi tři tejdny starej! Vzápětí však prvotní šok střídá uklidnění. Vždyť jedeme do Písku! Tam je přece jedinej autorizovanej servis na tlumiče Fox! No to je opravdu ten nejlepší směr, kterým zrovna můžeme jet! A tak znovu sedáme do sedel, dokud v tlumiči nějakej olej ještě je. Šlapeme přes Hůrky, pak kolem nevábný městský skládky a z lesního porostu vyjíždíme ve Smrkovicích. Najíždíme na silnici a po ní zbytek trasy dorážíme do Písku. Tady chvíli bloudíme a tápeme ulicemi, ptáme se lidí, než konečně najdeme vytouženou prodejnu Cyklo Švec. Přítomnej prodavač Marek na nás kouká, potom se tváří téměř odmítavě, ale nakonec pochopí naši bezvýchodnou situaci a začíná konat. Se slovy, že si máme jít zatím někam na oběd, odmontovává tlumič z Loudova spešlu a jde na to. Za rohem je hospůdka čtvrtý cenový skupiny, ve který se tak trochu při pohledu na ceny v jídelním lístku zastavil čas. Kompletní hotovky za 50 – 60 Korun! No to je paráda! Dobrou chuť! Po asi hodině nám zvoní mobil a prodavač -mechanik sděluje, že si můžeme jít vyzvednout kola – tlumič je zase OK. Děkujeme, klaníme se málem až k zemi a loučíme se. Z Písku pokračujeme po červený na křižovatku V Živci. Z ní jedeme dál směrem Pod Kraví horu. Zde však na chvíli uhejbáme z trasy a vyšlapujeme směrem vpravo nahoru. Nejdřív na vršek Srní Homole, pokrytej různejma kamennejma výtvorama amatérskejch umělců a pak dál přejíždíme ještě kousek vejš k písecký rozhledně na Jarníku. Z horního můstku rozhledny je nádhernej rozhled po okolní krajině. Vidíme mimo jiný i vršek kopce Velkej Mehelník, a tak se k němu vydáváme. Nejdřív musíme sjet krásným trialovým sjezdíkem k Novýmu rybníku, potom stoupat na Malou brašnu a od ní na Velkou brašnu. Tady směrem vpravo nahoru začíná ten pravej příkrej vejšlap na vrcholek Velkýho Mehelníku. Nejdál se asi dostává Geri, ale tak tři metry od vrcholu stejně z kola sestupuje. Dvěstědvacet tepů zbytečně ničí srdce… Na vrcholu Velkýho Mehelníku jsou obrovský kameny, který sem údajně dokoulel kdysi ledovec. Z vrcholu pak následuje nádhernej technickej sjezd dolů po zelený turistický. Jedna příčná kláda však znamená elegantní letku přes řidítka pro Geriho, kterej si dostatečně neuvědomil, že při sjezdu směrem dolů je třeba v takovejch případech přední kolo nadhazovat mnohem usilovněji, než při jízdě po rovině. Pájovi jedoucímu za ním se jenom tají dech, protože vlevo i vpravo se z klády tyčí špičatý úlomky větví, který dokážou člověka propíchnout jako shnilou bramboru. Geri naštěstí padl přímo mezi ně, takže žádný vyhřezlý střeva se nekonají. Jenom dva modráky na nohou a naražený žebra. Dál jedeme přes Malej Mehelník až na Novodvorskou křižovatku. Z ní pokračujeme k rybníku Němec, kolem jehož levýho břehu je trasa vedena krásným technickým singlem přes kořeny, kaluže a lávky. Od Němce pokračujeme žlutou turistickou do Kuklí, kde se vyjíždí z lesa. Po silnici dojíždíme do Tálína, kde se po pravý ruce na obzoru rozkládá ten ohromnej rybník. Z Tálína jedeme do Žďáru, pak překonáváme hlavní silniční Písecko-Budějovickej tah a přes Myšenec dojíždíme do Protivína, abychom neomylně zamíříli k pivovarský restauraci Platanu. K dispozici jsou tady pro žíznivý duše asi čtyři až pět druhů pivka a ještě k tomu voní z udírny čerstvě uzený masíčko. No není co řešit. Asi po dvou hoďkách, kdy už na celej kraj padla tma, se vydáváme směrem do místa našeho kmenovýho stanoviště. Protože se už nechceme zabejvat nějakejma nočníma lesníma odyseama, jedeme po silnicích druhý třídy přes Chvaletice, Kloub a Pohorovice zpět do Skočic. Závěrečný stoupání kolem místního hřbitova už šlapeme tak nějak na doraz. Ale bylo to dobrý, bylo to vydatný, bylo to zajímavý.

Jihočeští túristi: Geri, Louda a Pája.