Pavlikova jednačtyřicítka, 4.11.2010

Druhá polovina roku je specifická tím, že většina z nás, pokud chce, může slavit svý narozeniny. A tentokrát  to vyšlo přesně na Pavlika. Kluk jeden ušatá, začíná se z něho stávat zkušenej chlapák…! Kdo by to byl řekl. No a v případě narozenin někoho z nás je pak směr jízdy jasnej – takový, snad dalo by se říct už „mongolský“ kolečko přes Šobes. Ale aby to nebylo tento den pro všechny tak jednotvárný, rozhodujou se Kuře a Geri, že si dají scuka o hoďku dřív než ostatní a objedou si zatím nějakej okruh kolem city. Vydávají se proto už ve čtyři směrem přes Oblekovice nahoru ke střelnici. Za střelnicí, těsně před statkem, to dávají mimořádně rovně po poli. Není hustý bahýnko, takže to jde. Ale žádná extra zkratka se nekoná. Nakonec stejně vyjíždějí na známý akátový cestě od Dyje. Sjíždějí po ní tedy k řece a po přejetí mostu jedou po silnici, která se táhne kolem bejvalýho lomu, do Dobšic. Tam mají najednou „geniální“ myšlenku, dát si občerstvení u „Sapíka“ a tak tam hned míří. Ale béčko je nějaký bublinkovitý, takže trochu zklamání. Potom už rychle spěchají na Alšovku. Pavlik po chvíli vychází ze dveří a ostatní, Louda, Mára a Viki jsou trochu zklamání pohledem na jeho batoh – nějakej malej, néé??? Ale Pája je klučina vyčůranej, až později, za Kravákem v neodmyslitelný hospě Na Kopci zjišťujeme, že vyndal všechny pumpičky, pláštěnky, duše, lepení a podobný propriety a věnoval celej obsah batohu zvláštním občerstvovacím potravinám – jitrničky, jelítka, uzený, okurčičky, cibulka a tak… Zkrátka, chlapec ctí tradici, že biker musí mít pořádně namazáno, než se vydá do terénu. Jak vnitřně, tak venkovně. Když jsme nakonec už úplně grogy a na stole zůstávají jenom prázdný talíře, nezbejvá, než pokračovat dál do okolní tmy, nebo hrozí, že už se dnes od stolu nezvedneme.  Za první šobesskou lávkou machruje Kuře s defektem zadního kola. Rychle se snaží vyměnit duši a ostatní si zatím hrajou na heloween a podsvěcujou si baterkama zespodu obličeje… No, zkrátka, jako malí kluci! Pak se pokračuje dál stoupáním do vinohradu. Na kostkách u spodní brány mají ve tmě nečekaně problémy snad všichni bikeři, jedoucí na pevnejch kolech. Na následným asfaltu už to pak jde všem hladce. Po projetí Podmolím se pokračuje po silnici do Mašovic. Hned pár metrů za cedulí obce nás u silnice vítá hospa U Cvrčka. No tak hurá! Kuře přiznává, že jednak odflákl opravu dole u lávky a zadní kolo mu pořád uchází a jednak ho vlastně víc než jízda s náma zajímá florbal, kterej mu začíná v city vo půl devátý, takže se s náma loučí a pádí sólo pryč. Ostatní čekujeme jedno béčko U Cvrčka a pak se asi za půl hoďky vydáváme do city taky. Dáváme to cestou přes Šafářku, která je nějak divně zasypaná různým marastem ze zbořenejch baráků. V Gránicích dáváme i přes tmu hájenku a pak vyjíždíme u aralky. Házíme sprchu bikům a hned valíme Dáseň. Zde má Louda pro Pavlika připravenej „pekelnej“ dárek. A protože je s Gerim domluvenej na způsobu předání, nenápadně-nápadně pro něj odjíždí na pavlikově trekoušovi. Pavlik lehce znervózňuje, poposedává, sleduje stále hodinky, až tu najednou: Louda se vrací! Ale – ale –ale na čem to proboha přijíždí??? Co to je??? Kolo, sajdkára, nebo co? No protože tvůrcem je Louda, tak je to přece spešl!!! Ano, spešlsupersidebike!!! Neboli speciálnísupersajdkára…! Pavlik na tu trojkolku nejdřív nedůvěřivě kouká, pak se začíná usmívat, a nakonec má pusu od ucha k uchu. O tom, že ve finále následujou různý jízdy různejch pilotů s různejma spolujezdcema, není třeba se obšírně rozepisovat. Prostě, dobrá zábava, dobrej dárek-nedárek, dobrý počasí i nakonec dobrá Peťulka, která ale má snahu nás dneska vyhodit nezvykle brzy. Drzounek jeden… Ale na baru sedí netrpělivě její sameček, hospa jinak prázdná, takže „chápeme“. Končíme. Tacháč nikdo nesledoval, ale určo to bylo zase přesně jednačtyřicet... Jinak to ani bejt nemohlo :-)

Opět slavící: PAVLIK a – Louda, Geri, Viki, Mára a taky zpolovic Kuřecí…