Nic moc klasika, 22.7.2010

Co užitečnýho vlastně dneska sdělit? Klasická trať, klasičtí bajkeři, klasický vedro… Jasan, na původní plánovací mapce zajímavý, né tak často ježděný lokality kousek za čárou v Rakousku, ale nakonec pak úplně jiná realita. Času je odpo málo, k tomu venku smrtící teplota vzduchu a tak když se nakonec udělá vořezávací kompromis, vyleze z toho totální klasika z kraváku po žlutý vod Sealsfieldu a přes „zadní“ Šobes. Samo že se zastávkou v Podmolí, bo to by bylo něco špatně, kdyby sme toto místo jen tak bez povšimnutí minuli. To děláme snad jenom v zimě, kdy tam kluci neatraktivně šmatlají na bruslích a fšechno je jinak zarýglovaný… Tak možná zmínka k tý žlutý vod Sealsfieldu: Viki se s ní dnes seznamuje a hned ji napoprvý bez nějakejch větších problémků i na svých jednadevítkách dává.  To sou mezi náma závodníci, co se tady při premiéře například pokoušeli vylízt i s kolem na strom… Na známým dlouhým kamenitým sjezdíku dolů k Dyji děláme několik akčních fotek, který se kupodivu docela daří. Vod stoupání za druhou šobesskou lávkou si Viki začíná plíst vyjížďku se závodem, ale jinak v poho. Má svý důvody. Snad ještě stojí za zmínku, že U rybníčka si Geri vyoperuje z nohy zanícenej zbytek zalomenýho trnu. Což Pája hned s velkou ochotou dokumentuje. Z Podmolí se ještě jede terénem na Králův stolec, ať to není zase tak úplně krátký. Louda s Gerim si na tuto trasu navzájem vyměňujou svoje vodpružený bajky a dělají fyzickej testík vzájemnejch rozdílností vobou koncepcí – Stumpjumper proti Roscoe, FSR proti ABP, trail-bike proti all-mountain bajku. Nakonec, po menších zmatcích na gránickým sjezdíku, se končí U dásně. Takový prostě nijaký. Snad bude příště líp… Dokud doufám, žiju :-)

Tak trochu závodící i bajkující: Viki, Louda, Geri a Pája.