Narozky v Zákrojově, 8.-9.9.2012

V září má polovina členů teamu narozeniny a dvě třetiny z tý poloviny je slaví, takže zorganizovaly akci „Narozky v Zákrojově“. Těmi třetinami jsou Louda s Kuřátkem. Jo, a Zákrojovem je minimálně od tý doby, co tam bydlí náš bejvalej parťák Radek „Zákroj“, Vratěnín. A tak jsme v sobotu krátce po jedenáctý vyrazili z obvyklýho seřadiště v sestavě Louda, Pája, Kuře a Geri. Majíce před očima dýlku trasy, vynechali jsme hned od startu zbytečně zdlouhavý bloumání po Gránickým údolí. Podjeli jsme pod Hájenkou, vystoupali na Šafářku a přes pole po polní cestě, na kterou nějací dobráci opět začali vyvážet hromady sutě, přejeli do Mašovic. Při stoupání přes střelnici nás chytil první závan žízně a tak Laďova Hospůdka u rybníka byla vítanou mezistanicí. K našemu překvapení se tam v poledních hodinách chodí občerstvovat i zástupce katolický církve v bílý kápi. Tuto neobvyklou situaci pochopil Kuře a při placení se rozloučil slovy „pánbů Vám to tady všem zaplať“… :-) Pak jsme pokračovali dál sjezdem ke Žlebskýmu potoku a následným výjezdem na Příčky jsme jeli po známý profláknutý trase za Novou Vsí a Lukovem. Kolem Čížovskýho a Trávničkova kopce jsme po bejvalý signálce dojeli k Čížovu. Odsud jsme pokračovali přes Vranovský brány nájezdem na červenou turistickou až do Zadních Hamrů. Geri navrhoval jako zpestření prudkej výjezd od zadní lávky přes Braitavu na Podmýče. Když se však Louda zkoumavě zeptal, kdeže je na Braitavě jaký občerstvení, v mikrosekundě pochopil „složitost“ situace a ochotně se vydal s ostatníma k zahnání věčný žízně do Country saloonu ve Vranově nad Dyjí. Po občerstvení jsme se vydali stoupáním po silnici kolem Vranovskýho zámku směrem na Šafov. Těsně před Šafovem jsme uhnuli doprava a vyjeli po silnici a polní cestě ke Křeslickýmu potoku. Louda s Gerim tady totiž vymysleli zkratku. Abychom mohli pokračovat Šafovskou zmolou přímo do Podhradí, museli jsme překonat asi 300 metrů volným lesem. Byla to sice zkratka, zato horší cesta… :-) Dokonce jsme si při ní přičuchli k čerstvě vyrostlejm houbám, což se letos mockrát nepoštěstilo. Potom jsme ale na lesní cestu do Podhradí skutečně narazili a za pár minut sjeli do vsi. Zákroj už na nás čekal u stolku venkovního posezení hospy u hlavní silnice. Za chvíli tam za náma dojel i Piki. Doplnili jsme tekutiny a potom se pod taktovkou Zákroje vydali všichni společně lesem do Uherčickýho zámku. Už samotnej zámeckej park působil lehce zanedbaným, avšak poutavým dojmem. Spousta různejch kamennejch staveb působila skoro záhadně. Pořídili jsme hodně pamětních snímků a pak se pomale propletli stezkami na Uherčický náměstíčko. V hospě na křižovatce jsem s odporem vypili rezavej patok, kterej si tam přidrzle dovolujou nazvat pivem a rychle pokračovali na vyhlídku Bílej kříž. Čekalo nás neskutečně krásný místečko, umístěný uprostřed lesa vysoko nad tokem Dyje. Prej odsud kdysi skočila dolů nějaká nešťastně zamilovaná panna a proto ten bílej kříž. No, to jsme my starší a životem zkušenější nějak nepochopili… :-D Z týhle vyhlídky už to potom bylo jenom kousek, takzvaně přes kupec, do „Zákrojova“. V zadní části zákrojova domu na zahrádce už byl připravenej dřevěnej altánek a v něm štěňátko ze Svijan. Zákroj naložil všelijakejma bylinkama a kořením obrovský množství masa a hodil ho na živáň.  Louda s Kuřetem dostali „typický“ dárky jim adekvátní v podobě ozdobnejch půllitrů a dál už se pokračovalo jako v pohádce – jedli, pili, dlouho do noci zpívali… Když se kolem půl devátý nad ránem probudili první zmačkaní ksichtíci, nezbejvalo při pohledu na stůl, než dorazit vše, co zbylo od večera. A tak se v podstatě prodlužovalo večerním repertoárem do ranní snídaně. Ale vše má svůj konec, takže kolem jedenáctý následovalo rozloučení s celou tou Vratěnínskou pohodou, nasednutí na biky a cesta zpět směrem do city…

Zákrojovští bikeři: Kuře, Louda, Pája, Piki, Geri a ZÁKROJ.