Nach Niederösterreich, 20.5.2010

Der Hauptplaner Louda zeichnete für heutigen Tag die Ausfahrt nach Niederösterreich. Also, was sollen wir machen, kann man fahren – neboli po nýdersku: kema forma! A začínáme kravákem napřímo, prostě jako vždy, řezani. Když to jezdíme od zesilovače kolmo dolů, tak taky k zesilovači kolmo nahoru, néé! Mapka přece hovoří jasně! V krásný scenérii rozkvetlý vegetace na kraváku děláme první aranžovaný fotky. Občasným bahýnkem se pak proplítáme až do Konic. A protože sme neuvěřitelně vychytralý, zastavujeme na první občerstvení hned v konický hospě Na kopci, bo při občerstování v rajchu bysme finančně zřejmě trochu vykrváceli… Naši hokejisti právě srovnali skóre s Finama a tak rezavej nápoj má skoro vítěznou příchuť. Sotva však srkáme první lok a už nás u stolu náhle zezadu přepadávají bikerky Jíťula a Péťula - ta se svojí malou Klárkou, v budoucnu možná novou členkou našeho teamu… Každopádně nečekaný setkání. My však pod dojmem odpovědnosti před náročnou a dlouhou trasou skáčeme na biky a razíme dál. Ale nebojíme se, Louda to přece zná, on nás určitě u našich jižních sousedů bezpečně provede! V Popicích u oveček děláme první odklon od trasy a valíme loukama doprava. Geri si vzpomněl, že tudy kdysi dávno jezdil a tak se nebojíme vlka nic. V lučinách se z Loudy náhle k překvapení všech stává náruživej botanik a fotí veškerej plevel, co se mu motá pod nohama. No, každej má nějakou úchylku… Dál se přes Fladnitzský vřesoviště přesouváme po trase Znovín-cupu  a u Heiliger Stein míjíme hraniční kámen. Pokračujeme rakouskejma vinohradama ála trasa závodu. Před Retzem ale vynecháváme „oblíbenej“ závodní kopeček a trochu to zkracujeme direkt do městečka. V Obernalbu vychytrale míjíme správnou křižovatku, která nás má dle loudova scénáře dostat na Teiche-Tümpel-Tour a zatáčíme vlevo až o pěknej kousek dál. Abysme se prostě asi nenudili. Nakonec se ale do Unternalbu svojí zázračnou inteligencí taky dostáváme a v prvním okamžiku dokonce i správně najedeme na zmíněnou Teiche-Tümpel-Tour. A potom… potom předáváme velení Loudovi… No, a to sme si měli předem dobře rozmyslet. Prvním jeho výtečným taktickým tahem je okamžitě sjet z trasy doleva do polí a luk na Seefeldu. Zde, propracovanou metodou pokus-omyl, která v jedný chvíli dokonce končí i v pomyslný rakouský řiti, nás nakonec vede cestou-necestou překrásnou prodlužovací oklikou přes Im See až ke Kleinhöfleinu. U sklípků nad tímto dorfem narážíme konečně zpět na správnou původní trasu, Loudu pro jistotu z taktickejch důvodů trochu odstavujem od velícího kormidla a jedem vpravo malou část Kamp-Thaya-March-Radwegu do Kleinriedenthalu. Obloha však povážlivě zčernává a náhlá vydatná dešťová přeháňka nás otáčí po silnici zpět na Kleinhöflein. Zde zahýbáme vpravo pořád po silnici a dáváme malej sprintík do Unterretzbachu. Opět se na chvíli napojujeme na trasu znovín-cupu. Pak sjíždíme k Šatovu a pro mnohý neznámou polní cestou za ním přejíždíme do Hnánic. A tady, konečně občerstvení! Opět úžasnej a hlavně relativně levnej rezavej nápoj, solený smažený erteple a pozitivní poznatek, že naši nakonec ťukli v hokeji ty Finy. Dál na trase zpět do city po zadních cestách, už za asistence světel na řidítkách, nás nepotkává nic moc zvláštního. Snad jenom, že si Crazy lehce ustýlá v bahýnku jedný kalužinky. Jo, a kravák dolů dáváme zcela mimořádně po technický vlevo kolem ovečky. Pak na kašpara šlapeme Tremperkem do města. U lázní se koná rozlučka s Crazym a hurá do dásně, bo je pozdě a statek už má šlus. U dásně nás konečně po dlouhý době vítá usměvavá a sympatická Peťulka s vláskama krásně vyčesanejma nahoru, odhalujíc tak smyslně svoji šíji. Kozlík dobrej, obsluha dobrá, počasí relativně taky – no není na tom světě krásně...!

Indem, tschuss… Herrn Crazy, Pavlik, Louda und Geri…