Na Vranov s mokrým Servácem, 13.5.2010

Servác je vůl! Ráno sranda, odpo chcanda… Ve třičtvrtě na pět Geri zoufale sleduje na alšovce oblohu, zatímco se Pavlik pomale sune i se svým trekoušem ze dveří. Louda jako vždy nestíhá, limonádníci ani ostatní cykloexperti nemohou nebo nenachází odvahu se v riskantním počasí došourat. Nakonec se s malým zpožděním „tvrdý“ jádro teamu vydává na trasu. Plán je dlouhej, ale technická na zahřátí se vždy šikne. Takže za slovenskou se sjíždí technickou singl-klikaticí dolů ke gránickýmu potoku. Nebudem si nic nalhávat, nikdo to celý bez ztráty kytičky nesjíždí. Potom se vyjíždí další singl-klikaticí až na Hradiště. Odtud se polní cestou kolem lesa jede až do Mašovic. Tady se sjíždí doleva kolem Fukala a u Kvasničky se stoupá vlevo nahoru travnatou stezkou nad rybníkem. Nejdřív kolem a potom i přímo přes střelnici a malým lesíkem za ní se přejíždí do Podmolí. Laďa na to U rybníčka zatím v tejdnu pořád hází bobek a tak už snad v rámci nový tradice se přejíždí silnicí, pak trochu signálkou a novoveským polem do Lukova – kam jinam, než ke Hrickům. Během křoupání brambůrek začínají lehce otravovat první kapky. Taky se zase objevuje ten nešťastnej mladík, co minule házel na počkání držkopády na kolečkovejch bruslích. Tentokrát se prohání na šílený bíze asi tak z padesátejch let minulýho století. Zjišťujeme aspoň zásadní novinku – jmenuje se Tom. Kapky deště se zdají bejt slabší a tak Pavlik s Loudou coby betelní a osvědčení znalci místních podmínek vydávají neohroženej pokyn na pokračování jízdy směrem k Vranclu. Jede se však silnice, a to nejdřív do Horního Břečkova, pak do Lesný. Takovej místy trochu sprintík. Pavlik přitom začíná trousit první poznámky typu „Už aby měl Leoš poskládanou tu novou těžkou mrchu“ a tak… Těžko říct, co tím myslel. Na křižovatce do Onšova se přejíždí na zbytek starý vranovský silnice vlevo. Z ní se kontinuálně sjíždí do lesa a po pár metrech doprava na takzvanou „viktorovu“ zkratku. Neboli ve směru na Vrancl krásnej sjezdík až do Zadních Hamrů. Samozřejmě v opačným směru na Onšov zase krásnej lesní vejšlap, že. Pak se jede po pravým břehu Dyje až po skálu pod zámkem. Tady se dělají konečně horko-těžko taky nějaký fotky. Po nasednutí do sedel se proplítáme cestičkou mezi domky až vyjíždíme před mostem přímo na hlavní silnici. Jedeme skoro až pod hráz a pak vlevo nahoru „blijáčkem“ vyšlapáváme na kašpara na silnici vedoucí přes hráz. Tu přejíždíme a koukáme na smutně zavřený hospy vlevo i vpravo od cesty. Ale U vodnáře plno světla i pár lidí na zahrádce, a tak ochotně parkujeme naše biky! Sedíme u občerstvení, plánujeme cestu dál přes švýcarák, v rádiu zrovna hlásí začátek hokeje se švédy, když najednou zase začínají přitvrzovat kapky deště svým klapotem do zelený plachty nad našima hlavama. Tak to už známe, to už tady letos přece jednou bylo! Krásná ocelová obloha nedává moc nadějí na zlepšení situace. Ze žalu nad tou vodní pasekou přitvrzujeme naše občerstvení, ale nálada je výborná. Když se však vytrácí i poslední hosti a začínají U vodnáře zvedat židle na stoly, bere Geri mobil a volá Adélku, ať pro všechny přijede přímo k hospě. Ještě že má Geri skoro celoročně na střeše auta čtyry nosiče na kola. Áďa, který ještě pořádně nezaschly razítka na řidičáku, odvážně přijíždí. „Alfataxík“ se rychle nakládá a cesta zpět do city je snad ještě veselejší, než sezení U vodnáře. A to je vše – fšechny fši…Už by fakt mohlo bejt normální počásko, kua.

Mokří kluci-bikeři: Geri, Pavlik, Louda.