K Vodní nádrži Dalešice, 5.-6.7.2012

V prvním týdnu prázdnin jsou tradičně dva dny svátků po sobě. Louda přišel s myšlenkou dvoudenní zábavné túry k vodní nádrži Dalešice, takže jsme těchto svátků náležitě využili. Ve čtvrtek 5. 7. kolem desáté ráno jsme se začali sjíždět na tradičním místě u Páji. O něco větší batohy na zádech nenápadně naznačovaly, že tentokrát to bude trochu jiné bikování, než jindy. Ve finále jsme se vydali na túru v počtu deseti bikerů a jedné bikerky. Ano, Bublajda se překvapivě rozhodla, že vyzkouší hranice svého bikového umění. Další neobvyklou tváří byl „betelné brněnské biker“ Marcel zvaný „Marcello“.  Zpočátku to vypadalo jako klasická vyjížďka směrem na Jevišovice přes Únanov a Hluboké Mašůvky. Dokonce jsme do Jevišovic dojeli, protože známá žlutá trasa směrem na Slatinu byla z neznámého důvodu odkloněna až těsně k Jevišovicím. A když už jsme byli tak blízko věčně mokrého městečka, rozhodli jsme udělat první občerstvovací zastávku právě zde v hospě U Melounů. Po doplnění tekutin do rozpálených těl jsme jeli zkontrolovat stav hladiny právě napouštěné Jevišovické přehrady. Potom jsme se přemístili přes Střelice po silnici do Slatiny. Ze Slatiny jsme se polními cestami dostali do Biskupic.  Odsud nám směr jízdy velel jet po zelené do Hrotovic. My jsme ovšem zkušení bikeři a dobře jsme z minulosti věděli, že pokud se odkloníme chvíli ze zelené na žlutou, dojedeme do pohodového tábora s bazénem na břehu Rokytné. A naše předchozí zkušenosti se opět potvrdily. Kuchyň tábora nám po přátelské domluvě ochotně připravila k obědu vynikající polévkový vývar a roštěnky s rýží. Takto posilněni jsme mohli pokračovat přes Újezdský Mlýn do Litovan, abychom se z nich po silnici přesunuli zpět na zelenou trasu, která nás krásným dlouhým lesním sjezdem kolem Stinského rybníka a následným stoupáním kamennou cestou dovedla do Horotovic. Z Hrotovic nás čekaly už jen dva silniční kilometry do Dalešic. Zde jsme bez problémů zajeli rovnou na nádvoří známého Akciového pivovaru, proslulého především kultovním filmem Postřižiny.  Asi polovina z nás zavítala do pivovarské hospůdky ochutnat místní specialitky a polovina zvolila posezení přímo na nádvoří. Dostatečně odpočinutí jsme potom pokračovali polními cestami do Stropešína. Pak jsme po silnici sjeli k Dalešické přehradě. Chvíli jsme tápali, jak se dostat k vodní hladině, ale nakonec se to podařilo a nás čekalo už jen velmi příjemné zchlazení v jejich vodách. Když skončilo vodní skotačení, vystoupali jsme lesní cestou nad přehradu a postupně dojeli do Kozlan. Z Kozlan jsme se po polních cestách dostali k cíli prvního dne naší túry, ubytovně v Koněšíně.  Uvítalo nás zde vstřícné a příjemné, celkem komfortní prostředí, s ochotnými a chápavými lidmi. Po úvodním doplnění tekutin dali někteří z nás menší fotbalové klání, aby měli potom důvod opět zasednout k plným džbánkům rezavého moku. Následující den ráno, 6. 7., jsme po snídani vyrazili na druhou část túry.  Nejdřív jsme se po silnici přesunuli zpět téměř až k mostu přes přehradní nádrž. Asi kilometr před mostem jsme však sjeli na červenou turistickou, která nás zavedla do Hartvíkovic. Zde jsme se napojili na žlutou a dojeli do kempu Wilsonka. Z kempu jsme vystoupali až na Wilsonovu skálu vysoko nad vodou, kde jsme pořídili nespočet pamětních fotografií. Pak jsme se vydali po červené přes Popůvky do Kramolína. V Kramolíně jsme v místní hospůdce absolvovali první občerstvení druhého dne. Po něm následovala jízda po žluté a pak modré k Mohelecké hadcové stepi. Odsud jsme sjeli na hráz vodní nádrže Mohelno. Protože vysoké venkovní teploty nepolevovaly, přivítali jsme i zde koupelové zchlazení v jejich vodách. Od této nádrže jsme potom po červené a následně žluté, kombinované se zelenou, dojeli k jaderné elektrárně Dukovany. U tohoto respekt budícího kolosu jsme se dlouho nezdržovali a jeli dál po žluté a zelené do Rešic. V Rešicích bylo zavřené místní pohostinství a tak jsme rozhodli přesunout se přes Zámek po zelené ke Spálenému mlýnu. Zde nás čekalo útulné prostředí s příjemnými lidmi. Od Spáleného mlýna jsme vystoupali do Horních Kounic a odsud po silnici a pak od Pustého Zámku lesem dojeli do Višnového. Z Višňového jsme po krátké zastávce sjeli lesem po žluté turistické k Dunajovické vodní nádrži. Od ní přes Horní Dunajovice, Tvořihráz, Tvořihrázský les a Deblínek do Kuchařovic. A za kopcem už nás vítalo jenom naše city. Závěrečné posezení v restauraci U vyschlé dásně znamenalo úspěšnou rekapitulaci dvou krásně prožitých bikových dnů. Jen aby bylo víc takových úžasných zážitků! Už se všichni těšíme.

Dalešičtí bikeři: Bublajda, Marcello, George, Štěpán, Saša, Vojta, Piki, Mára, Geri, Pája a Louda.