Jen tak zlehka, 1.7.2010

Tak se nám ty teploty zase šplhají do tropů! Na srazu zarputilejch bajkerů se vobjevuje novej ksichtík. Celkově sportovec, teď bajker, taky volejbalista, taky solidní pařič - Viki s pokérovanejma částma těla. Prej se s náma bude rád nudit. Tak jo! Trasu začínáme vyzvednutím Geriho u Dásně, protože to horký počasí vzal jako jedinej strašně vodpovědně a louskl dvě startovní předem. Vo zeď má přitom nenápadně vopřenýho novýho Roscouše. Teď už vlastně neexistující model kola vod už neexistující značky. Ten bajkovej svět docela dost surově hyne, že… Výjezd z city následuje jako už poněkolikátý přes městskej lesík, Přímětice, za Příměticema kolem násadkovýho rybníčku… Tady stop. Ano, tady stop – pro Geriho, kterej přeceňuje schopnosti novýho bajku a v podstatě celkem nesmyslně se najednou sune na rovný hlínitý cestě k zemi. Ještě, že má na sobě téměř nový bílý triko vod Endury! To ho může snad zahodit, protože tráva, ta jen tak svoji zelenou nepustí. Dál pak po napojení se na hónanovskou propojku se zhruba v její půlce dáváme netradičně doprava a vyjíždíme u „maracaná“ v Únanově. Znojemští čutálisti zrovna končí s tréninkem a nám se trochu zvedá kufr při pohledu na jejich tlustýho „managera“, obecně považovanýho za ultrablba. Raději dáváme vobčerstvení a zapomínáme na tu smečku nagelovanejch kopaček. Vod stadiónu vidíme nad vsí pěknej kopeček s nějakou klikatou cestičkou a tak se vydáváme k ní. Nakonec ji nacházíme průjezdem mezi baráky i solidní stojkou lesním porostem. Na kopečku začíná trochu chcát, ale není s tím větší problém. Přejíždíme přes pole nad Plaveč. Do Plavče se spouštíme krásnou technickou stezičkou s nenápadným výjezdem mezi dvěma domy. Louda má trochu technickej problém s nízko položenejma větvičkama. Snaží se ho mršky stůj co stůj sejmout z bajku. No, co si budem povídat, je to vo technice, né vo větvičkách… Dole ve vsi za mostem dáváme pravou na zadní výrovickou travnatou hráz. Průjezdem kukuřičnýho pole za samotnou přehradou se pak dostáváme do Výrovic. Z nich vyjíždíme krásnou stezkou kolem vody. Ta nás přivádí až do Tvořihráze. Hned parkujem v hospě U lípy a neodkladně uskutečňujeme druhý vobčerstvení. Nápoje nám podávají rovnou z vokna. Geri dumá nad příčinama toho divnýho pádu a upouští pneumatiky. Přední víc, zadní míň. Po pár dalších metrech zjišťuje dost podstatný zlepšení přilnavosti přední části svýho bajku. Někdy stačí prostě pořádně doladit detaily a hned je to v cajku. Z fazolí vyjíždíme nejdřív proti známejm schodům na místním superchodníčku, pak polní cestou ke Kamenný hoře. Potom zase zadem vobjíždíme těšetickou přehradu a po průjezdu vsí se vydáváme na polní cesty  na Nadávce a Purkrábce. Viki tady začíná trochu zbytečně topit pod kotlem a nesmyslně nasazuje závodní tempo. Asi se chtěl předvíst, tak jo, no. Křižujeme na kolmo hlavní brněnskej tah a U strážního domku točíme vpravo podél kolejí až do obce Dyje. Tady se po silnici pouštíme dolů až k řece Dyji. Jedeme kolem čističky, za ní pak dáváme vlevo do zahrádek, vyjíždíme u dobšickýho hřiště, pokračujeme dál až k bunkru „Na hrázi“. Tady děláme skupinový foto na betonu „hráze“. Ale hned valíme dál, protože mraky komárů sou fšude. Ve Znojmě za kaufem zajíždíme zase do zahrádek a znovu podél Dyje ve směru proti jejímu proudu jedeme v podstatě až k Obří hlavě. Tam zapadáme do Gránic.  Pro změnu proti proudu Gránickýho potůčku dojíždíme kolem Spálenýho mlejna až k hradištský silnici. Poznámka: Louda se na levý straně tentokrát na malý kamenný traverze pod skalkou neudělal a celkem v poho ji přejel. Bravo! Z hradištský vyjíždíme technickej stoupáček k pizzerii u aralu. U benziny jen tak ze zvyku trochu oplachujeme zaprášený bajky. Je čas rozloučit se z Vojtem a Crazym. Pak to motáme už jenom přímo do Dásně. Poslední volnej stůl je tam připravenej přímo pro nás. Trochu pohublá ale pořád usměvavá Peťulka nás vítá v krásným bílým tričku a tak vlastně není pořádně co řešit. Už aby bylo snad příště, né!

Zaprášení i lehce pomačkaní bajkeři: Geri, Kuře, Pája, Louda, Crazy, Vojta a Viki.