Crazyho vyjížďka přes dvě přehrady, 29.4.2010

Krásně teplej čtvrtek je už od rána! Ve třičtvrtě na pět u hřbitova! No to je docela atraktivní místo srazu... Hned potom, co se s obligátním malým zpožděním přiloudává Louda a pokřikuje na nás cosi nesrozumitelnýho přes rušnou silnici, se rozjíždíme směrem na Červenej most. Zatím chybí Kuře. Crazy pořád kroutí hlavou a nechápe, proč se to dneska vlastně jmenuje „Crazyho vyjížďka“. Jedeme pořád po pravý straně kolejí směrem na suchohrdelskej železniční přejezd. Kolmo přes asfalt a jedeme dál po polničce i poli. Kopírujume pořád koleje, pak malým mostkem vpravo míjíme velkej tunel a dojíždíme k „myší díře“. Udělujeme si taktický pokyny a jeden po druhým stoupáme dírou a fotíme rádoby akční fotky. Jedním ze stoupajících je i najednou objevivší se Kuře! Fotky se však zase nedaří. Asi je třeba si ještě trochu pohrát s nastavením nový fototechniky. Kousek za myšárnou je další nádherná technická stojka, kterou taky postupně dáváme jeden po druhým za asistence foťáku. Potom stoupáme dál lesíkem směrem k Napoleonovýmu dubu. Pár stovek metrů před ním však uhejbáme vpravo a přes pole objíždíme vinohrádky k hlavní silnici ze Suchohrdel. Tu přejíždíme kolmo na protější polničku, po který se postupně přes pole, kolem větrolamů i skladu Hostanu dostáváme až do Těšetic. Tady neomylně zatáčíme směrem k přehradě, kde nám ochotnej taťka od rodiny dělá dobrovolně stativ a pořizuje nám pěkný fotky dream-teamu. Po krátký chvíli kochání pokračujeme dál přes pole směrem na Fazole (Tvořihráz). Modifikujeme však známou trať a objíždíme Kamennou horu neobvykle zprava docela zábavným sjezdíkem až k samotě pod kopcem. Pak už jenom několik šlápnutí po silnici a je tu první občerstvovačka v hospě U Slovana. Hóódně příjemný posezení v pěkným prostředí a… a dobrej Gambáč. Při placení Crazyho konečně trká, proč že vlastně ten zvláštní název dnešní taškařice. Děkujeme mu a plácáme ho vděčně po ramenou… Fazole opouštíme stezkou proti proudu Jevišovky, kterou se dostáváme v poho až do Výrovic. Pod hrází Výrovický přehrady děláme fotky skotačícího Kuřete na Loudově spešlu. Pak zbejvá trocha času na pár fotek nahoře na hrázi a jedeme dál. Na poli nad přehradou jako jedni z prvních vyjíždíme známou stezku, která pak bude v týto podobě obvykle platit pro všechny bikery celej rok. Podél zadní hráze se dostáváme do Plavče. Pak ještě dál proti proudu až pod Culpovec. A tady začínají vlevo po „zelený“ známý brody! První velkej a širokej, plnej divoký vody, sice vzdáváme a raději absolvujeme přelézací intermezzo přes vodu po nedaleký vratký lávce. Ostatní brody ale již dáváme. A taky fotíme, ale fotky stojí fakt za prd. Konečně se dostáváme kolem Bábovce a Havlátova mlejna k další občerstvovačce, do hospy na kopci v Hubokejch Mašůvkách! Hostánek splachuje pobrodovej adrenalin z jazyků a my pokračujeme krásným technickým lesním přejezdem kolem Plenkovickýho potoka až do samotnejch Plenkovic. Tady u rybníka utahujeme lock-outy našich vidlic, nasazujeme zbytky osvětlení a začínáme silniční sprintík do Přímětic. Na mostku přes Dobšickej potůček se loučíme s Crazym. Čest jeho bikerskýmu důvtipu…! Zbytek cesty už je nechvalně-chvalně profláklej a tak snad jenom poznatky k Dásni: jedničkovej Kozlík, slabej Gambáč. Příjemně naladěná obsluha a dojíždějící Jíťa odněkud od Popic "zkratkou" přes statek. Móóc pěkný odpoledne.

Dobře naladění: Louda, Pája, G.T., Kuře, Crazy i Peťula i Jíťa…