Burácející rybka.

Kdysi jsem řídil Mazdu sedan a konstatoval, že slušně jede. Potom jsem řídil sedan Alfa Romeo a zjistil, že nejenom slušně jede, ale jízdu si navíc užívám. Jsou prostě výrobci aut a výrobci aut. Ta samá definice platí i v cyklistice. Jsou výrobci kol a výrobci kol. Jel jsem na Specialized Camber Expert Carbon 29 a konstatoval, že i když sice tak nějak bezpohlavně, ale jel. Po čase jsem si vzpomněl na svoji zkušenost s auty a zkusil se projet na Trek Rumblefish Elite 29 Gary Fisher Collection. A ejhle, paralela s auty zde skutečně existovala! Ačkoli Rumblefish nebyla špičková karbonová varianta trail-biku, jako v případě Cambera, ačkoli měla celkově o něco horší osazení, stejně jsem se jízdou na 29 palcích najednou bavil. Jak je to možné? Co dělají jedni „soudruzi“ v Americe líp, než ti druzí „soudruzi“? Hlavní rozdíl mezi oběma biky je bezpochyby v tom nejzákladnějším základě, a tím je geometrie rámu. Ne nadarmo se říká, že kdo v Americe (a nejenom tam) v tvrdé konkurenci s něčím novým přijde, má v tom směru přirozeně náskok a úzkostlivě se snaží si tento náskok držet. Zde můžu dát tomuto pořekadlu svojí osobní zkušeností jenom za pravdu. Geometrie Genesis 2 Gary Fishera zde do puntíku fungovala. Lze směle říct, že Rumblefish je tank. Jeho akcelerace byla sice stejně pomalejší, jako u Camberu, ale to bylo asi tak vše, v čem se ti dva mohli srovnávat. Dál už bylo vše jinak. Lépe. Jakmile se kola roztočila, začala biková kanonáda. Po rovince, v malých terénních výjezdech, na rozbité louce či při malém sjezdíku jsem nemusel na nic myslet a jenom šlapat a řadit. Burácející rybka jakoby terén pod sebou necítila. A když přece jenom něco, jakoby to bylo tak nějak vzdálené, jakoby to bylo tam někde hluboko dole pode mnou, jen tak okrajově, zanedbatelně. Jediný menší jízdní problém nastal v poměrně prudkém stoupání. Zde mohutnost celé stavby a s tím spojená hmotnost fyzikální zákony ničím ošálit nedokázaly. Bylo třeba pokorně zařadit ty nejlehčí z celkových 3x10 Shimano převodů a trpělivě se sunout vzhůru. Což o to, se zmíněnou G2 geometrií to šlo dost dobře, ale pomalu. Chce to prostě řádnou tělesnou fyzičku. Ale to je vlastně problém jezdce, ne biku… Mimochodem, ten kdysi testovaný Camber měl dost zoufalé a nedostatečné Sram převody 2x10. Samozřejmě mi hned blesklo hlavou, že když jsou ostatní vlastnosti biku slušné, proč by nemohla být slušnější i akcelerace nebo i ty prudší výjezdy. Na oba faktory má neomylný vliv obvodová hmotnost rotující hmoty, tedy v tomto případě pneumatik. Sériově osazené Bontragery 29-4 Team Issue 2,35“ jsou vynikající a kromě jejich hmotnosti jim nelze moc co vytknout, takže by byla škoda je jen tak zavrhnout. Avšak i Bontragery jsou jen z kaučuku a jednoho dne se ojedou. A právě v tom okamžiku se otevře prostor pro odlehčení a tudíž zrychlení těch dvou pomalejších, výše zmíněných jízdních režimů. A pak trail-bikový světe, třes se! Ne, to jsem samozřejmě trochu nadnesl. V točivých, pomalých, náročně stoupavých trailech, tam, kde je třeba stále téměř zastavovat a potom hned prudce akcelerovat, to na velkém trail-biku s velkými koly nikdy nebude takové, jako na 26“ klasice. Snad jen pro fyzicky silné, nad 190 cm vysoké jedince, kteří hledají pokud možno univerzální kompromis pro všechny možné jízdní režimy. Ve finále mi tedy nezbývá, než se tak trochu shodovat s rezultáty spousty jiných testerů a napsat, že velká kola jsou především pro plynulý, zpravidla ne úplně krkolomný, ale spíš jezdivý terén, kdy při vyloženě zdařilé konstrukci biku, jakou Rumblefish je, skutečně vyniknou všechny jejich vlastnosti, které pozitivně pomáhají zjednodušovat téměř bezmyšlenkovité zdolávání terénu. A jak už jsem jednou v minulosti napsal, nějaká lehká, karbonová 29, třeba Trek Superfly 100 Pro SL, musí být čistě teoreticky dobrou, dost nekompromisní závodní raketou. Abych byl však objektivní, údajně i Specialized Epic Carbon 29 S-Works je velice solidní, srovnatelnou závodní alternativou. Každopádně, je to stroj vítěze světového poháru, mistra světa a především olympijského vítěze. Těžko říct, minimálně na úrovni 29“ trail-biků však nyní osobně vím, kdo na tom jak je. S jedním jsem jel, s druhým jsem jel taky, ale zároveň si, v rámci dané kategorie, užíval.

-©geri-