Bumbrlik.

Výrobci tlumících jednotek horských kol se již dlouhá léta snaží jeden před druhým excelovat a přinášet na trh zdánlivě co nejdokonalejší výrobky. To je všeobecně známý fakt a my jsme si na něj zvykli. Každý z těch výrobců má přitom svoji filozofii, která přesvědčuje, jaké tlumič nebo vidlice musí mít vlastnosti, aby se uživatelům zalíbily a udělaly jejich stroje dotažené, pokud možno, do posledního detailu. Samozřejmě, kdokoli může tvořit cokoli, přesvědčovat ostatní o čemkoli, ale nejpodstatnější je, co ve finále cítíme my, koncoví uživatelé, neboli bikeři. Na poli tlumičů již za posledních patnáct let několikrát proběhlo nasazování různých systémů, které měly všelijakými způsoby zamezit rychlému odtrhu pružení, ale zároveň do něho měly být co nejpohotověji připraveny v případě nutnosti, kdy si to povaha terénu vyžaduje. V roce 2015 se objevil systém RE:aktiv, který má za úkol vytvářet přesně ten efekt, který je uvedený v předešlé větě. Můj poslední bike byl tímto systémem u tlumiče Float také vybaven. Jenže, ač jsem se snažil, jak jsem se snažil, nikdy jsem ho pořádně nepochopil. Při pomalé až středně rychlé jízdě, která tvoří zhruba 80 procent veškeré najeté vzdálenosti na biku, tlumič při aktivaci systému RE:aktiv v poloze "trail" vydával jakési nervózní poškubávání a cvakání, zdánlivě připomínající vakl v ložisku zadní stavby. Při rychlejší jízdě tento nepříjemný efekt sice jakoby zanikal, ale to již bylo lepší zapnout víceméně lineární polohu "descent", protože jsem se s bikem už většinou tak jako tak řítil z nějakého atraktivního sjezdu. Pokusil jsem se tedy o změnu a nasadil na svůj bike tlumič s lineární charakteristikou, který mi zbyl z minulého biku. Jeho rozteč byla stejná, chod aktivní bez jakýchkoli rušivých vjemů, takže by měla zavládnout nekonečná spokojenost. Ale i po několika měsících užívání jsem cítil, že charakteristika pružení přední vidlice Pike je proti tlumiči Float DRCV úplně jiná. Vidlice totiž jakoby déle drží bike v pozoru, než se s nájezdem do terénních vln aktivně, ale přilom úsporně, pustí do jejich zpracovávání. Kdežto tlumič měl tendenci být velmi aktivní téměř po celou dobu jeho chodu, což ovšem způsobovalo efekt sice citlivé, ale houpavé zádi proti stabilní přídi biku. Když jsem poté dodatečně zjistil, že délka pístu tlumiče je delší, než by na daný bike měla být, začal jsem částečně i z bezpečnostního důvodu pátrat po nové optimální variantě. Nakonec jsem vypátral, že výrobce mého kola původně plánoval na post zadního tlumení tlumič Monarch DebonAir stejného výrobce, který je i výrobcem přední vidlice Pike. Jenže na poslední chvíli svůj plán změnil a nasadil údajně revoluční RE:aktiv systém, který byl ovšem v tom roce 2015 k dispozici jen na Floatech druhého výrobce. Každopádně, ve finále jsem se k Monarchu, uzpůsobenému přesně na můj bike, byť víceméně náhodou, dopracoval. Jeho rozšířené tělo o pomocnou komoru DebonAir z něj dělá proti předchozímu Floatu tak trochu obtloustlého bumbrlíka, ale to myslím vůbec ničemu nevadí. Naopak, vypadá na první pohled aspoň festovně a sebejistě. Jeho aplikace do rámu biku byla otázkou zhruba 15 minut a já se těšil, až v letošním únoru nastane lepší počasí a já vyrazím na podrobný test. Samozřejmě, na Jižní Moravě jsem nemusel čekat dlouho. S prvním zábleskem víkendového slunce jsem se nasoukal do outfitu, tlumič nafoukal na úplně stejný tlak, jako ten předešlý a vyrazil do terénu. Hned od baráku jsem zapnul polohu "pedal", aby na asfaltu nedocházelo k přílišným houpavým nepřístojnostem. To jsem ještě netušil, že takové obavy jsou úplně zbytečné. S dotykem prvních terénních nerovností jsem otevřel přepínač na otevřený "zámeček" a začal hltat vjemy plnými doušky. Co mě oslovilo? Za prvé, pocit absolutní stability zadní části kola. Za druhé, jemné a jakoby opticky neznatelné zpracovávání klacíků, výmolů a všeho, co vytvářelo překážky zadnímu kolu. Okamžitě mě trklo, že tohle je přesně to, co předvádí i přední vidlice Pike a co už moc dobře přes rok znám. Prostě jiná filozofie jedné americké značky oproti jiné filozofii druhé americké značky. Řekl bych, že výrobce Piku i Monarchu vychází ze starých dobrých, ale léty ověřených a vyzkoušených postupů, kdy charakteristiku pružících jednotek vytváří optimálně poskládané kroužky a těsnění, způsobující zpočátku lehce zdrženlivější odtrh pístu či noh, které se však ve střední části, aktivovány většími terénními vjemy, probudí k vynikající aktivitě, aby v závěrečných fázích přešly do opětovné zdrženlivější, tentokráte progresivity svých konců. A vůbec ničemu to nevadí, protože máte u obou jednotek jistotu, že v případě drsného skoku či úderu dojdou přesně ke svému konci a dál ani milimetr. Chtělo by se mi jen vykřiknout - výborně! Celý bike získal neuvěřitelnou stabilitu a já na něm mnohem větší jistotu ovládání. Na lesních cestách za Olbramem jakoby se jen lehce pohupoval. Jakmile se však trasa změnila na kořejnitější přejezd lesním terénem, bike pumpoval přesně v takovém rozsahu, v jakém měl. Zbytečně nic navíc, ani zbytečně nic méně. Prostě efektivně, přitom úsporně, jakoby samozřejmě. Je to zkrátka dobré a mně se opět potvrdilo, že je třeba stále pátrat, stále ladit. Nelze se spokojit jen s tím, co komu kdo předloží, potažmo vnutí. Vždy to jde nakonec jinak, asi bych mohl napsat, lépe. Ale to je vážně striktně individuální. Četl jsem například testíky, kdy byl systém RE:aktiv doslova vynášen do nebes, takže babo raď. Já jenom vím, že po vyjetí z terénu jsem už na Monarchu páčku do polohy "pedal" ani nepřepnul a celou jízdu, včetně asfaltu, jsem dorazil ke své velké spokojenosti na otevřený zámeček. A tak to zřejmě pro 99 procent mých dalších jízd navždy zůstane.

-©geri-