LAHOFER AUTHOR CUP, Pláž Vranovské přehrady - 25.8.2018

Lahocup2018-51km-LT.pdf (480342)

Lahocup2018-29km.pdf (429150)

Lahocup2018-Holky10-12-LT.pdf (398373)

Lahocup2018-Holky7-9-LT.pdf (406231)

Lahocup je stále lepší a lepší, to je po absolvování letošního ročníku neoddiskutovatelný fakt. Především po sportovní stránce. Trať je postupně cizelována do nejlepších detailů, partneři jsou závodu nakloněni, zázemí zdá se být tedy stabilní, takže pohoda. Ale zpět k tomu absolování závodu, které bylo letos z mé strany bohužel poprvé za dvanáct let neúplné. Stručně řečeno, ujel jsem jen 38 km... Ale začnu od startu. Teplota kolem krásných 20 stupňů, lehký vítr a oblačno, tedy nejlepší závodní podmínky. Bylo mi jasné, že se nebudu přehřívat, takže v mysli byl klid. Můj start do závodu letos zajistila společnost S-A-S STAVBY a nevím proč, když jsem se na startu seznamoval s ostatními členy týmu, mi všichni říkali, že jsem jakási dvojka týmu! Nechápu, asi jim někdo něco o mně nakukal bez znalosti mojí aktuální fyzické kondice. No co už, každopádně jsem dostal sponzorský silničářský (!) dres velmi útlých rozměrů, ve kterém jsem byl natěsnán jako nějaký klučík od "červené ústřice"... :-) A zdaleka jsem tak v týmu nevypadal sám. Avšak k závodu. Úvodní stoupání po startu jsem vyjel zbytečně rychle, což mě poznamenalo zhruba na prvních dvacet kilometrů závodu. Moc jsem se zakyselil a nemohl pořádně dýchat. Snažil jsem se ale za každou cenu o slušné tempo, což se mi moc nedařilo. Na trati došlo oproti loňsku k první změně zhruba na 13 kilometru za Stříbrným kopcem, kdy jsme se vydali krátce po silnici vpravo, abychom následně zatočili vlevo zpět na lesní cestu, která nás poměrně táhlým dlouhým stoupání dovedla na Pasákův kopec. Z Pasákova kopce jsme se vrátili trochu zpět, abychom si najeli na krátké stoupání u Suché hory. Zde se trať vrátila na chvíli do podoby loňské trasy, ale při dalším stoupání na Kopaniny došlo k nové změně, kdy se tentokrát stoupalo výše až hájku u vysílače. Zde se zatočilo vlevo a zjezdem přes louku jsme se vrátili ke známému rybníku Vlčák. Následující Dešov se objel téměř stějně, jako loni, jen došlo k malé změně a jelo se až k Malému Dešovu, než se trať stočila zpět do oblíbeného krásného lesního úvozu Dešovského potoku. Výjez na silnici ke Zblovicím stejně jako první občerstovačka byly beze změn. Za Zblovicemi je "oblíbené" prudké stoupání po žluté turistické, po kterém následuje vpravo odpočinkový sjezd k Jezírku lásky na vydýchání. Tentokrát však jsme si na jezírko museli počkat trochu déle, protože trať byla nově protažena do údolíčka pod Kapličkou, aby se ale obloukem mírným stoupání vrátila na minuloroční trasu. Zrovna v tomto úseku jsem najednou zjistil, že mi takzvaně začínají jet nohy a i dech se zlepšil. Tak jsem v rámci možností zabral do pedálů. Krátký prudký výjezd za malým dřevěným mostkem jsem doslova vydupal vedle tlačících bikerů a pelášil k Bítovskému hradu. Zde jsem na silničním stoupání od hradu předjel dva další bikery a vydal se v naději na zlepšení celkového výsledku po Daunově naučné stezce směrem k Bítovu. Při výjezdu do Bítova jsem na krátkém silničím esíčku zaznamenal zvlášní zavlnění svého biku. Trochu jsem znejistěl, ale následné lesní klesání k jezírku U Staré pily jsem dal odvážně naplno. Ale pod kopcem byl konec. Tedy, myslel jsem, že jen dočasné přerušení, protože zadní plášť byl téměř prázdný.
Nechtěl jsem věřit svým očím, protože od té doby, co používám bezdušový systém, což je už nějaký rok, se mi nikdy žádný defekt nepřihodil. Vytáhl jsem tedy pumpičku a snažil se rychle pumpovat v domnění, že vzduch možná ufoukl tzv. bokem. Po pár minutách jsem znovu naskočil na bike a najel do úvozového stoupání směrem na Chvalatice. Asi v půli stoupání byl ale zadní plášť opět poloprázdný. Leoš Svoboda, vyskytující se zrovna v mé blízkosti, mi nabídl, že má speciální mléko ve spreji, který prý zároveň plášť nafoukne. Tak jsem souhlasil a napustili jsme celý sprej do pláště. Trochu jsem ho pak ještě přifoukl pumpičkou a jel dál. Jenže při příjezdu do Chvalatic jsem na náměstí musel znovu zastavit, plášť byl opět poloprázdný. Projel jsem ho pohledem a našel díru, kterou bublal ven Leošův sprej. Výborně, řekl jsem si a vyndal Dyna-Plug! Dám tam šteft, dofouknu a valím do cíle! Tak jsem tam narval šteft, znovu zakmital pumpičkou a vydal se na sjezd do Chvalatické zátoky. Tentokrát jsem přejezd potůčku zvládl na rozdíl od loňské trapárny na jedničku a u chatek to oroštoval. Jenže, dokodrcal jsem se zhruba na parkoviště aut v zátoce, když byl plášť opět poloprázdný! Takže obrovské zklamaní a smutek. Začal jsem kolo tlačit do kopce po silnici a lovil jsem telefon, abych si zajistil odvoz na pláž. V tom na mě jedna z přihlížejících fanynek cyklistiky křikla, že má v autě kompresor a že mi pomůžou. No paráda, zadoufal jsem a hlavou mi bleskla nová naděje. Nasadili jsme kompresor na ventilek, rozjeli motůrek naplno a nic... Jen asi znovu do poloviny pláště. Hmm, asi bude špatnej ten ventilek, řekl mi jeden z pomocníků. Tak děkuji za vaši snahu, hlesl jsem a tlačil kolo po asfaltu do kopce. Vytáhl jsem mobil, zavolal si o odvoz a to byl konec mé účasti na Lahocapu 2018. Smutný, ale reálný. A to jsem původně uvažoval, že tento závod bude mým posledním, že už žádný další nikdy nepojedu, takže si ho užiju. No, tak ten konec své závodní kariéry budu muset asi ještě odložit na někdy příště... :-)

PS: Prvním v cíli z Louda-teamu byl letos George, největším skokanem Louda-teamu byl Stehno, protože startoval deset minut po startu a ještě dojel druhý... Jo a Verča se stala počtvrté mistryní Znojemska v MTB.

-geri-